80 let rozhlasu: OK5NTM po třech letech opět QRV

(psáno 19.5.2003)

„Přece, ale pozdě“ praví jedno méně známé rčení. Do této kategorie se řadí i tato improvizovaná reportáž.

Jak si možná někteří z nás s překvapením vzpomenou, první československé
rozhlasové vysílání se uskutečnilo 18. května 1923. Ano, včera, v neděli,
tomu bylo přesně osmdesát let. Vznik rozhlasu měl nezanedbatelný vliv na rozvoj
radioamatérského hobby, vždyť celá řada těch, kteří začínali na krystalce
s vysokoohmovými sluchátky, se později stala radioamtéry-posluchači nebo vysílači.
A i když se mi zdá, jako by čeští a slovenští radioamatéři na toto výročí
trochu pozapomněli, přece jen nezapadlo zcela bez povšimnutí.Neděle 18. května 2003 byla celkem pěkným dnem. Slunečné počasí bylo občas
přerušováno přechodem oblačnosti, takže bylo velmi příjemně. Plánovali jsme
s dětmi návštěvu výstavy „Vzduch je opět naše moře“, která se konala právě
tento víkend na letišti v Praze-Kbelích (někdo tomu říká i v Letňanech).
Jelikož některé děti přepadl spánek, vyrazil jsem nakonec příliš pozdě,
jenom se synem a s tvrdým časovým limitem do 18 hodin.

Letiště ani jeho okolí není architektonicky příliš atraktivní, a tak už
dávno předtím než jsme dorazili „přímo na plac“ poutal naši pozornost
armádní vrtulník Mi-17, u kterého stála dlouhá fronta. Můj syn (zatím bez značky ;)) se chtěl mermomocí podívat dovnitř, což se mu podařilo, ale ve výsledku to bylo skoro totéž jako projet se několik zastávek narvaným autobusem.

Než jsme se dostali až k zaparkovaným letadlům, potkali jsme ještě
dozorce vyhánějícího lidi z letištní plochy odkud jedno za druhým
startovala letadla na vyhlídkové lety, ukázkové polní stanoviště amerických
motostřelců s džípy, stánek s cukrovou vatou, kolotoč, výstavu mořských ryb
(která sestávala ze tří špinavých akvárií v uzounké, špatně osvětlené maringotce)
a několik stánků a stanů s občerstvením.

Uprostřed tohoto mumraje jsme znenadání zahlédli stan Radiožurnálu,
vlastně Českého rozhlasu. Ve stanu bylo improvizované studio, ve kterém
seděl moderátor s nějakým hostem. Zvuk ze studia šel do vnějších reproduktorů
a tak jsem v hluku kolotočů a a letadel zachytil kus věty
„no, na radioamatérských pásmech…“.

V tu chvíli jako na zavolanou přišla sličná rozhlasová pracovnice, aby nám nabídla možnost vytvořit si nahrávku vlastního hlasu na CD. S díky jsem odmítl (již pravidelně nahráváme hlasy našich dětí na MP3 a posíláme je e-mailem babičkám a dědečkům), ale poprosil jsem sympatickou dívku, aby mi zjistila jaký host sedí ve studiu. Přišla za chvíli a řekla to, co jsem v podstatě čekal: „Je tam radioamatér.“ Na následující zcela logickou otázku „a jakou má značku“ byla zjevně nepřipravena a tak opět odběhla. Mezitím rozhovor ve studiu skončil a tak jsem se s radioamatérem setkal osobně.

Představili jsme se (bohužel do dnešního rána jsem značku i jméno zapomněl),
on pravil že ho k mikrofonu odvlekli proti jeho vůli a prohodili jsme pár slov
o jeho „specializaci“ na DXy na 80 metrech. Potom se ukázalo, že další lidé posedávající v zadní části rozhlasového stanu u jakýchsi přístrojů stanu jsou OK1MSR a OK1HYN, a že ty přístroje jsou transceivery. Hynek OK1HYN právě navazoval spojení na 14 MHz pod speciální značkou Národního technického muzea OK5NTM, kterou bylo možno naposledy slyšet zhruba před třemi lety (neověřeno).
Podmínky byly vskutku polní: invertované véčko a několik dalších antén rozmístěných ve stísněném prostoru mezi stanem a přilehlými stromy. Navíc se provoz odehrával ve značném akustickém i rádiovém rušení způsobeném jak doprovodným zábavným programem Radiožurnálu, tak startujícími a
přistávajícími letadly.

Litoval jsem, že jsem OK5NTM neslyšel den předtím při táboráku v našem
radioklubu, kde jsme několik spojení na dvaceti metrech udělali. Jelikož
jsem nechtěl připravovat ostatní kolegy o spojení s raritní značkou,
rozloučil jsem se povinným pozváním na OL Party a odešel absolvovat
se synem kolotoč a několik dalších atrakcí, abychom se stihli vrátit
domů ve slíbeném čase.

Jelikož jsem původně neplánoval napsat reportáž, neuvidíte bohužel
žádné fotografie a i jména přítomných radioamatérů bude muset doplnit
některý kolega s lepší pamětí. Končím s hlubokou omluvou čtenářům CQ.SK
a s přáním, abychom byli na devadesáté a sté výročí počátků našeho rozhlasu a potažmo amatérského vysílání lépe připraveni.

73 de OK1FOU
(Jindra Vavruška)

0 0 hlasy
Hodnotenie článku
Nastaviť
Nastaviť upozornenia
guest
0 Komentáre
Vložená spätná väzba
Zobraziť všetky komentáre
0
Budeme radi za vaše pripomienky, prosím, komentujte!x
()
x