Ve světě radioamatérů se vyskytují jevy, které působí jako náladové výkyvy kosmického orchestru. Nejvýraznějším z nich je Dellingerův efekt, známý také jako rádiový blackout typu R nebo fadeout typu I. Objevil ho americký fyzik John Howard Dellinger a už téměř sto let si drží reputaci slunečního „vypínače“, který dokáže v průběhu sekund položit komunikaci na krátkých vlnách.
Co vlastně Dellingerův efekt je?
V jádru jde o náhlé, prudké oslabení až úplné zastavení šíření krátkovlnných rádiových signálů. Nejde o jemné zhoršení podmínek, které radioamatéři znají ze slunečních cyklů. Dellingerův efekt je spíše jako prudká clona světla spadnutá na scénu: signály mizí, contestové pile-upy utichnou a celý ionosférický most, který obvykle spolehlivě odráží KV signály zpět k Zemi, se najednou přestává chovat podle očekávání.
Nejvíce jsou zasaženy frekvence mezi 3 až 30 MHz, což je přesně krátkovlnné pásmo využívané radioamatéry, námořními službami nebo leteckou komunikací. Vyšší frekvence (například v pásmu VHF) už stojí mimo dosah tohoto jevu a přežijí ho bez větších škrtů.
Jak vzniká: dramatická scéna na slunečním jevišti
Spouštěčem je silná erupce na Slunci, typicky třídy M nebo X, která vypustí do prostoru masivní dávku extrémní ultrafialové a měkké rentgenové záření. S tímto zářením se neděje nic pomalé: protože světlo nepotřebuje na cestu od Slunce k Zemi nic jiného než čas, daň za tuto rychlost zaplatíme už za 8 minut, tedy téměř okamžitě.
Když toto intenzivní záření dorazí na Zemi, nasvítí na ionosféru, konkrétně na D vrstvu. Za běžných okolností je D vrstva taková nenápadná služba u dveří: trochu pohlcuje nízké frekvence, ale většinou nechává krátké vlny projít dál k E a F vrstvě, kde probíhá odraz signálu.
Po příchodu sluneční erupce se však D vrstva změní na hyperaktivovaného strážce, který stáhne sítě a zavře všechny průchody. Rentgenové a UV záření dramaticky zvýší ionizaci D vrstvy, čím z ní učiní extrémně efektivní absorbér KV signálu. Namísto odrazu zpět na Zemi dojde k tomu, že signál je „sežrán“ ihned v nejnižší části ionosféry.
Výsledek: totální tlumení krátkých vln.
Někdy propukne ticho, které by se dalo krájet.
Jak se projevuje Dellingerův efekt v praxi?
Radioamatéři ho znají až intimně dobře. Typické jsou:
Spektrum KV signálů v SDR# náhlé ztichnutí pásembez varování a často během pár sekund,
zmizení údajů z ionosondy na KV frekvencích,
absolutní snížení šiřitelných frekvencíMUF klesá prudce dolů,
znefunkčnění NVIS spojení na nižších pásmech (1.8, 3.5, 7 MHz),
letecké a námořní nouzové frekvence na HF najednou působí opuštěným dojmem.
Geografický rozsah obvykle kopíruje osvětlenou polovinu Země. Na noční straně planety je ticho ještě stále tichem, ale opačného druhu: tam se D vrstva nevyskytuje, protože ji udržuje při životě pouze sluneční záření.
Jak dlouho trvá?
To je jedna z nejvzrušujících částí fenoménu. Dellingerův efekt obvykle trvá od několika minut po desítky minut. Většina běžných blackoutů se vejde do rámce 10 až 40 minut, i když při extrémních slunečních erupcích vyšších tříd X může trvání překročit i hranici hodiny.
Délka je přímo úměrná:
intenzitě erupce,
množství rentgenového záření,
trvání samotného slunečního výboje.
Když erupce dohoří, ionizace ve vrstvě D začne rozpadat tak rychle, jako vznikla, a komunikace se postupně vrací k normálu. A návrat bývá velkolepý: HF pásma se oživí prudce a často chaoticky, jako by se všechny signály rozhodly dorazit najednou.
Proč má tento jev tak zásadní význam?
Dellingerův efekt patří do rodiny tzv. R-velikostí (Radio Blackout Classes), které monitoruje NOAA. Je to jeden z těch jevů, který neovlivňuje pouze amatérská spojení, ale také:
letecké kv okruhy v polárních oblastech,
námořní komunikaci,
vojenské a diplomatické sítě pracující mimo satelitů,
časové a navigační služby provozované na HF.
Pro radioamatéry je to spolehlivý indikátor toho, že Slunce má právě hlučné období a že okno na DX může být během následujících minut mnohem menší než obvykle.
Jak poznat, že jde o Dellingerův efekt, a ne o jiný problém?
Uprostřed soutěže se může stát cokoliv, ale Dellinger má velmi jasný podpis:
Efekt nastupuje okamžitě.
Nejde o postupné zhoršování podmínek, ale o prudké vypnutí.Nejvíce trpí osvětlená strana Země.
Pokud je u vás den, ale všechny pásma upadly, je to velmi podezřelé.Klesají i vyšší krátkovlnné pásma, ne jen 80 m nebo 40 m.
Po pár desítkách minut se situace obvykle obnoví, často stejně náhle.
NOAA hlásí zvýšenou aktivitu rentgenového záření, často ve třídě M nebo X.
Shrnutí
Dellingerův efekt je rychlý, dramatický a nekompromisní zásah sluneční energie do našeho krátkovlnného světa. Vzniká po mocném záblesku rentgenového a UV záření ze Slunce, který turbo-nabije D vrstvu ionosféry a způsobí masivní absorpci KV signálů. Trvá od několika minut po hodinu a zasahuje celou osvětlenou hemisféru. Pro radioamatéry je to jasný důkaz, že Slunce si občas zahraje svou vlastní improvizaci, která je sice krásná, ale pro HF DX neúprosná.