Jak známo, snem mnoha radioamatérů je vysílat ze vzácné země, a to nejlépe z konkrétní lokality jako úplně první. Mnozí neváhají k tomuto cíli vynaložit všechny své síly a samozřejmě i značné finanční prostředky. Nedávno se v médiích objevila zpráva, podle které se jeden radioamatér chystá vysílat - z Mezinárodní vesmírné stanice! Samozřejmě, není to žádná novinka, z tohoto vesmírného objektu se již v minulosti vysílalo vícekrát (viz níže uvedené odkazy), ale dosud šlo o aktivity zaměřené čistě technicky nebo s edukačními cíli. Tentokrát se však má jednat o typickou expedici, která aby dosáhla svého cíle v plném rozsahu, předpokládá uznání této stanice jako samostatné země DXCC. To znamená, že musí splňovat poměrně přísná kritéria – podaná žádost o zařazení do seznamu vychází z bodu 2B – ostrovní oblasti (zde je diskutabilní orbitální výška, která při perigeu nesplňuje požadovaných 350 km) nebo 1C – politický subjekt vycházející z mezinárodního charakteru objektu (nepatří jednomu státu). Pokud ani toto neprojde, lobby je připraveno prosazovat zařazení podle článku 3 – speciální oblasti, vzhledem ke specifičnosti objektu.
Za celou akcí stojí skupina HAMů z USA a Finska; z pochopitelných důvodů – nejde o malou věc, je zapotřebí široké technické, ale především finanční zabezpečení akce. Takzvaní vesmírní turisté stanici občas navštěvují (aktuálně se blíží návštěva již páté osoby), ale cena za soukromý pobyt jednotlivce je v řádech desítek milionů amerických dolarů, což je pro většinu amatérů (již tak vyčerpaných budováním vlastního QTH) neskutečný sen. I tak je nereálné, aby se akce zúčastnilo více lidí – operátor bude jen jeden. Podle dohody účastníci akce každý složí předepsanou částku a až los určí, kdo bude šťastlivcem – operátorem expedice.
V článku se dočtete
Technické aspekty
Akce však přináší i jiná úskalí, především technická. Dosavadní aktivity probíhaly hlavně na pásmech vkv, zájem protistanic je však zejména na krátkých vlnách, a to co nejvíce na pásmech. Dnes není problém jedním transceiverem obsáhnout všechny požadované kmitočty (hlavní a záložní transceiver vhodného malého provedení již sponzorsky přislíbila firma Yaesu), problémem jsou antény a koncové stupně. Z pochopitelných důvodů není možné antény umístit uvnitř stanice (slabá účinnost, rušení příjmu, interference s přístroji na palubě), je třeba je umístit mimo. K tomu je nezbytné vystoupit do volného prostoru (tzv. EVA – Extra-vehicular activity), což je velmi nebezpečné a dosud vesmírným turistům nebylo umožněno. NASA odmítla podílet se na EVA (i přes nabídnutou finanční částku), a tak nezbývá nic jiného, než aby si amatér natáhl antény sám.
Antény
Poměrně bezproblémová jsou horní KV pásma, kde se předpokládá instalace vertikálů (od směrovek se upustilo; jednak kvůli hmotnosti a poté kvůli rotaci stanice, která by je neustále nasměrovala jinde). Mnohem zajímavější jsou dolní KV pásma, kde přicházejí v úvahu jen drátové antény. Vzhledem k rozměrům stanice bude možné instalovat dipól na 7 MHz, ale na 160 a 80 m už není kam přivázat konce. Řešení bylo nalezeno – nechat konce volné! Díky stavu beztíže ve vesmíru drát nespadne, zůstane tam, kde je. Stačí ho správně „vystřelit“, rozvine se a zůstane v pozici. Rotace stanice vytvoří slabou odstředivou sílu, která zajistí jeho trvalé napnutí.
koncový stupeň
Vhodný koncový stupeň je dalším intenzivně diskutovaným bodem. Jsou zde dva limitující faktory – možný příkon, aby nedošlo k překročení kapacity palubní energetické sítě, a uvolněné teplo, které by mohlo zvýšit teplotu ve stanici. Proto padla volba na tranzistorovou variantu o malém výkonu 500 W. Signály tedy nebudou tak silné, na jaké jsme zvyklí.
Vliv šíření
Specifikou expedice je i provozní styl, především vliv šíření – ionosféry. Dosavadní expedice se nacházely na povrchu Země, kde docházelo k odrazu od ionosféry. Co se ale stane, když bude protistanice uprostřed vrstvy F? Štěstím současného období nízké sluneční aktivity je, že na horních pásmech budou optimální podmínky, kdy bude pásmo zcela zavřeno, tedy při nízké ionizaci, kdy vlny procházejí bez výrazné absorpce a odrazu. Předpokládá se, že nebude nutné používat split provoz – pozemní stanice stejně nic jiného neslyší a nebudou se rušit. Předpokládá se však, že všechny pozemní stanice nebudou volat na jednom kmitočtu, aby operátor mohl nerušeně vybírat v pileupu. Dolní pásma mohou být problémová kvůli absorpci D a E vrstvy. Optimální časy budou vybrány na základě experimentů (s očekávaným vědeckým přínosem). Log bude online dostupný na stávající paket radio BBS (145,800 MHz, 1200Bd AFSK); zvažuje se i varianta web serveru na palubě, ale pravděpodobně se neprovede kvůli riziku přetížení a pádu. Po ukončení expedice bude kompletní deník nahrán na Logbook of the World (pomoc při uznání statusu samostatné „země“).
Expedice připravuje i technickou novinku – celý provozní chod bude kontinuálně nahráván a ukládán spolu s frekvencí jako MP3. Po ukončení akce dostane každý amatér při QSL i část záznamu, kde je jeho signál.
Vzhledem k očekávanému enormnímu zájmu a předchozímu zpoždění se detaily zatím nezveřejňují, dokud nebude stanoven termín startu. Přípravy vrcholí, máme se na co těšit!
Reference:
[1] [http://www.nasa.gov/missions/shuttle/f_hamradio.html](http://www.nasa.gov/missions/shuttle/f_hamradio.html)
[2] [http://spaceflight.nasa.gov/station/reference/radio/](http://spaceflight.nasa.gov/station/reference/radio/)
[3] [http://edmall.gsfc.nasa.gov/aacps/news/Ham_Radio.html](http://edmall.gsfc.nasa.gov/aacps/news/Ham_Radio.html)
73 na 1. dubna, Pavel OK1DX