Rádioamatérské frekvence jsou specifické pásma v elektromagnetickém spektru, které jsou mezinárodně přidělené na nekomerční využití rádioamatéry. Tyto frekvence umožňují nadšencům komunikovat, experimentovat a rozvíjet své technické dovednosti v oblasti rádiové komunikace. Rádioamatérská činnost je regulována národními telekomunikačními úřady v souladu s doporučeními Mezinárodní telekomunikační unie (ITU).
Frekvenční pásma a jejich využití
Rádioamatéři mají přidělené frekvence v různých částech spektra, od dlouhých vln (LF) až po milimetrové vlny (EHF). Každé pásmo má svá specifika a je vhodné na různé typy komunikace:
- Nízkofrekvenční a středofrekvenční pásma (LF a MF) (135 kHz – 1,8 MHz)
Tato pásma se vyznačují dlouhým dosahem, zejména v noci. Mezi známá pásma patří 160 m (1,8–2,0 MHz), využívané na noční komunikaci a experimenty. - Vysokofrekvenční pásma (HF, resp.KV) (3 – 30 MHz)
HF pásma jsou populární pro mezinárodní komunikaci, protože ionosféra umožňuje odraz signálu na velké vzdálenosti. Sem patří například pásma 80 m (3,5–3,8 MHz), 40 m (7,0–7,2 MHz), 20 m (14,0–14,35 MHz) a 10 m (28,0–29,7 MHz), které nabízejí různé podmínky šíření. - VHF a UHF pásma(VHF) (30 MHz – 3 GHz)
Tato pásma zahrnují 2 m (144–146 MHz) a 70 cm (430–440 MHz), které jsou populární na lokální komunikaci a spojení přes převaděče. V pásmu 1,2 GHz a vyšší se realizují digitální přenosy a spojení přes satelity. - Mikrovlnné a milimetrové pásma (3 GHz a vyšší)
Používají se na experimentální spojení, satelitní komunikaci a výzkum šíření vln.
Použití a předpisy
Rádioamatérské frekvence se používají k hlasové komunikaci (SSB, FM), digitální mód (FT8,RTTY,PSK31a telegrafii (CW). Licencovaní radioamatéři musí dodržovat předpisy o výkonových omezeních a povolených pásmech, přičemž frekvence jsou přísně regulovány.
Radioamatérské frekvence hrají důležitou roli v nouzové komunikaci, vědeckém výzkumu a technologických inovacích.
KV radioamatérské frekvence
Krátkovlnné (KV) radioamatérské frekvence nabízejí možnost poslouchat spojení z celého světa díky odrazům signálu od ionosféry. K poslechu těchto frekvencí potřebujete krátkovlnný přijímač s rozsahem od 1,8 do 30 MHz a vhodnou anténu, například drátovou dipólovou nebo aktivní smyčkovou anténu.
Nejlepší časy k poslechu závisí na denním cyklu - v noci jsou aktivnější nižší pásma (160 m, 80 m, 40 m), během dne vyšší (20 m, 15 m, 10 m). Zajímavé jsou také digitální módy jako FT8 nebo RTTY, které lze dekódovat pomocí softwaru jako WSJT-X.
Pro lepší příjem se doporučuje poslouchat mimo městského rušení a používat filtrační obvody. Frekvence a podmínky šíření se mění, proto je dobré sledovat zprávy o šíření vln.
VKV radioamatérské frekvence
Vysokofrekvenční (VKV) radioamatérské pásma nabízejí široké možnosti pro posluchače i radioamatéry. Mezi nejpoužívanější pásma patří 2 m (144-146 MHz) a 70 cm (430-440 MHz), které se využívají k lokální komunikaci, spojení přes opakovače a satelitní provoz.
K příjmu VKV signálů můžete použít skener, SDR přijímač (Software Defined Radio) nebo běžný radioamatérský transceiver. Nejlepší příjem dosáhnete s externí anténou, například vertikální nebo yagi anténou.
Pro poslech je vhodné znát frekvence lokálních opakovačů, které umožňují lepší signál i na velké vzdálenosti. Informace o aktivních frekvencích naleznete v radioamatérských databázích nebo na webech místních radioamatérských klubů.
Sledování VKV pásem je skvělým způsobem, jak se seznámit s radioamatérskou provozem a naučit se více o šíření rádiových vln.
