Po dohodě s technickým vedoucím Jardem, OK1DUO, jsem si vzal na starost 10m pásmo. Vybral jsem si ho proto, že doma pracuji výhradně na 10m a navíc se dá v noci i vyspat.
Jelikož chtěli kluci soutěžit i od nás z klubu, musel si každý účastník zajistit veškeré potřebné vybavení sám.
Dlouho se mi nedařilo od nikoho nic sehnat. Už jsem začínal uvažovat nad tím, že si nechám postavit 6-el. OWU, ale až měsíc před odjezdem mě napadlo zeptat se Milana, OK1IMU. Dohodl jsem se s ním na zapůjčení 5-el. yagi. Teď už jen najít někoho, kdo by mi půjčil rotátor a stožár.
Začal jsem obvolávat všechny možné prodejce, ale u nikoho jsem neměl stoprocentní jistotu. Od Milana, OK1DJG z firmy ALLAMAT, který měl jít s námi, jsem měl slíbené zapůjčení rotátoru, ale ten ještě nebyl na skladě. Chtěl jsem se pojistit, ale bohužel nikoho jiného jsem nenašel.
Dva týdny před odjezdem jsem se dozvěděl, že bych si mohl půjčit stožár u nás z klubu. To mi pořádně odlehčilo situaci. Díky svému pracovnímu vytížení jsem neměl čas na kontrolu zařízení, takže jsem začal kontrolovat anténu a počítač až týden před odjezdem. Bohužel jsem zjistil, že PC není vůbec stabilní a z nepochopitelných důvodů se sám vypíná.
Zjistil jsem také informace o omezeních na rozměry při přepravě, a tak jsem začal shánět NOTEBOOK. Musím poděkovat Liborovi, OK1ALX, že byl ochoten půjčit mi svůj NOTEBOOK 486. Teď už zbývalo jen sehnat rotátor.
Tři dny před odjezdem jsem se dozvěděl, že rotátor v republice určitě nebude, takže jsem byl donucen spočítat všechny své úspory a tři dny před odjezdem jsem si musel rotátor koupit sám. Tím jsem měl přípravy na odchod prakticky hotové. Zároveň jsem si stihl zaplatit pojištění, vyměnit peníze a těšil jsem se, kdy konečně vyrazíme na cestu.
V sobotu ráno 22. března po mě přišel už téměř naložený Petr, OK1PAT, a spolu jsme naložili mé věci. S téměř plným autem jsme se vydali po Dana, OK1HRA, a pak jsme směřovali do Holic, odkud jsme měli vyrážet.
Po cestě jsme se ještě zastavili u Vaška, OK1VD, pro jeho anténní analyzátor, který si zapomněl doma. V Holicích jsme vše přeložili a po vydatném obědě v místní restauraci jsme se vydali na cestu.
Rozhodli jsme se jet raději dvěma auty s přívěsným vozíkem. Na cestu jsme vyrazili ve složení:
Světa, OK1VEY, Rasta, OK1DXF, Vašek, OK1VD, Dan, OK1HRA, já – Ruda, OK1TNM, Jarda, OK1DUO, Lenka, OK1TUO a Petr, OK1PAT,
směr Chorvatsko.
Přechod přes hranice, i přes vypuknutí války v Iráku, proběhl bez problémů, a tak jsme v neděli brzy ráno dorazili do Zadaru k trajektu. Tam už na nás čekali Srečko, 9A3EO, a Marijan, 9A6PAC, a spolu s námi jsme se nalodili a vypluli směrem k Dugi Otoku.
Po vylodění jsme se šli ubytovat do městečka Zaglav, kde jsme již měli předem zajištěné ubytování. Nebylo to však ideální místo pro vysílání, a proto jsme spolu s našimi chorvatskými přáteli začali hledat lepší lokalitu.
Vzali nás na jeden z majáků na ostrově. Zde jsme se však dozvěděli, že ubytování je příliš drahé. Místo na vysílání bylo sice optimální, ale přesto jsme to nevzdali. Poprosili jsme naše přátele, jestli by se jim nepodařilo oslovit někoho z námořnictva, kterému maják patřil, aby nám vyšli vstříc.
Po zklamání jsme se znovu vydali hledat jiné místo.
Během putování po ostrově se nám podařilo naprostou náhodou potkat krajanku z Ostravy, která se před dvaceti lety vydala na ostrov a usadila se zde. Jejich dům stál na kopci a nabízel dobrý výhled na okolí. Místa pro postavení antén zde bylo dostatek.
Druhý den jsme se sem přestěhovali a okamžitě jsme začali s přípravami na vysílání. Začali jsme úklidem místnosti pro operátory a skončili stavbou antén.
Při každé stavbě antény nám ochotně pomáhal Vašek, OK1VD. Jelikož se nám první den nedařilo moji anténu správně vyladit, pokračovali jsme i druhý den, a to s ještě větším odhodláním.
Po večerním modelování antény se nám ji konečně podařilo nastavit a do večera jsem měl vztyčenou 5-el. yagi ve výši 9 m nad zemí.
Po postavení antény jsem se snažil pomáhat ostatním, takže jsem už neměl čas na její otestování.
Ve stejný den jsme od Srečka dostali zprávu, že můžeme k vysílání využít kancelář správce majáku.
Rozhodli jsme se, že druhý den na majáku postavíme tribander ECO, který nám zapůjčila firma DDAmtek, a deltalup na 40 m a 80 m.
Na tomto stanovišti soutěžil Vašek pod značkou 9A/OK5DX, ostatní soutěžili pod svými značkami na jednotlivých pásmech jako single op – single band, kromě mě.
Protože Vašek měl jít na 15 m a na 10 m nebyly podmínky nic moc, rozhodl jsem se, že půjdu ještě i na 15 m. Zařízení na toto pásmo jsme měli zapůjčené od Slávka, OK1TN.
Před samotným závodem jsem ještě využil dobrých podmínek a trochu jsem testoval. Nejprve se 100 W, a pak s 5 W. Na 5 W se mi na 28 MHz podařilo udělat spojení s HC8N, a později dokonce v PILE-UPe is A45WD. To mě velmi potěšilo a řekl jsem si, že anténa funguje dobře.
Večer jsem si připravil deník a vše potřebné k závodu a šel jsem spát.
Ráno v 5:00 UTC mě vzbudil budík v mobilu, ani se mi moc nechtělo vstávat. Vybral jsem se k rádiu a nejprve přelaďoval 10 m, kde nebyla po žádné stanici ani stopa, a tak jsem přešel na 15 m. Slabě jsem slyšel stanici DL3TD, která dávala výzvu. Pokoušel jsem se ji dovolat asi pětkrát, ale marně, a tak jsem ladil dál, ale ani na nic jiného jsem se nedovolal - vždy šlo jen o stanice z Evropy.
V 05:43 UTC jsem konečně navázal první spojení s DL3TD. Následovaly další dvě evropské stanice. Asi po hodině jsem zjistil, že rotátor ukazuje jinou polohu než anténa - o 45 °. Uvědomil jsem si to až při prvním Japonci. Rychle jsem rotátor dokalibroval a konečně jsem slyšel, že pásmo je plné. Sledoval jsem otevření 10 m, ale výrazné otevření nenastalo.
V 10:18 UTC jsem navázal první spojení na 10 m – UY7PBY, pak UN4L, XX9TRR a RN3QX. Prošel jsem pásmo, ale nic jsem nenašel, a tak jsem se vrátil na 15 m a pokračoval v dalších spojeních. Asi po 45 minutách jsem se opět vrátil na 10 m, sesbíral, co se dalo, a pak zpět na 15 m. Občas jsem zkoušel volat na 10 m, ale bezvýsledně.
Jelikož podmínky neumožňovaly otevření na 10 m do Japonska, soustředil jsem se na Severní Ameriku, ale i tady to nevyšlo. Sbíral jsem spojení z Jižní Ameriky a nakonec se Severní Amerika otevřela na 15 m. Poslední spojení jsem uskutečnil v 21:11 UTC s L71F. Tento den jsem ukončil s 328 spojeními a šel spát.
Druhý den jsem si opět nastavil budík na 5:00 UTC, tentokrát jsem vstal skoro bez problémů a rychle přišel k rádiu. Už v 5:12 jsem navázal první spojení dne. Sledoval jsem otevření na 10 m – v 6:04 UTC spojení s T99W, ale pásmo zůstávalo zavřeno až do 8:05 UTC, kdy jsem navázal spojení s VK2WPX. Podmínky se otevřely do Japonska, takže jsem mohl volat i na 10 m.
Vydržel jsem do 10:45 UTC a pak se vrátil na 15 m. Po asi 45 minutách jsem opět kontroloval 10 m, ale už jen sbíral spojení z Afriky a Jižní Ameriky, Severní Ameriku jsem ani dnes neslyšel. Na 15 m se Severní Amerika otevřela dříve, takže jsem mohl volat. Poslední spojení na 10 m jsem uskutečnil v 18:08 UTC s D4B.
Po uzavření Severní Ameriky na 15 m jsem dělal spoustu spojení s Evropou – mnoho stanic, které jsem už slyšel, mě teď samo volalo. Trvalo to asi hodinu. Poslední spojení dne jsem navázal v 19:52 UTC s LU1FS. Ještě asi hodinu jsem ladil pásmo a volal, ale už žádnou novou stanici jsem nezaznamenal. Po hodině neúspěchů jsem uznal, že závod je pro mě definitivně ukončen.
Celkově jsem udělal 640 spojení – 131 na 10 m a 509 na 15 m.
Po snídani jsme rychle zamířili za Vaškem a Jardou na maják a všechno jsme tam rychle sbalili. Potom jsme se vrátili a společně jsme vše sbalili iu nás v Sali. Podařilo se nám vše rychle zabalit a žádná anténa neutrpěla poškození. Když byly všechny věci naloženy do auta, šli jsme se osvěžit koupáním.
V úterý jsme museli vstávat velmi brzy, protože v 6:00 nám odjížděl trajekt zpět na pevninu a do přístavu bylo ještě 30 km. Při odchodu se ukázalo, že jedno auto má slabou baterii. To nás stálo nemálo nervů, když se auto nedalo ani nastartovat ani rozmačkat. Nakonec se vše povedlo a trajekt jsme stihli. Během cesty zpět jsme na trajektu pořídili ještě několik fotek. Podařilo se mi dokonce dostat na kapitánský můstek a ke kormidlu. Po vylodění jsme pokračovali zpět domů stejnou cestou, jakou jsme přijeli do Chorvatska. V Holicích jsme vybalili, přeložili věci a rozjeli se domů.
|
|
|
Na závěr bych chtěl poděkovat Světu OK1VEY za výborné vedení celé akce a tlumočnickou činnost. Jardovi OK1DUO za kvalitní technickou přípravu a zorganizování akce. Vaškovi OK1VD za pomoc a trpělivost při stavbě antén. Lence OK1TUO za vedení kuchyně. Srečkovi 9A3EO a Marijánovi 9A6PAC za zprostředkování vysílání z majáku. Rodině Gorana Jagiće za umožnění výstavby na jejich pozemku. Děkuji za poskytnutí fotografií OK1DXF, OK1DUA a OK1HRA.
Děkuji všem za spojení a těším se na setkání při některém dalším závodě jako OL5T nebo OK1TNM