Právě jsem obdržel první příspěvek od jednoho radioamatéra, který si myslí, že by ho bylo vhodné publikovat na našem portálu. O co tedy jde? Čtěte dále…
Jak žít v lidské společnosti a neocitnout se v džungli, jak nedovolit převládnutí práva silnějšího – to je odvěký problém lidstva. V běhu tisíciletí lidstvo došlo zkušeností k prosté zásadě: moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. K prosazení této zásady si pak vybudovalo řadu preventivních i represivních nástrojů práva. Díky tomu svět není sice ideální, lze na něm ale žít.Státy a jejich mezinárodní sdružení pro telekomunikace (ITU) právně regulují cinnost radioamatéru z pohledu potřeb ostatních telekomunikacních služeb: rozhodující položkou v mezinárodních i národních předpisech je prevence možného rušení i poškození ekonomických zájmu veřejných a dalších služeb radioamatéry. Jenže při mnohostrannosti radioamatérského hobby existuje zcela přirozeně řada třecích ploch i uvnitř radioamatérské komunity mezi jednotlivými zájmovými skupinami i jednotlivci. Avšak tyto třecí plochy legislativou státu ošetřeny nejsou a být ani nemůžou.
Jedním z takřka fascinujících rysů HAM Radia je skutečnost, že byt jakákoli legislativa, která by upravila jeho vnitřní vztahy, chybí (i opatření IARU mají formu pouhých doporucení, právne nevymahatelných), presto tato cinnost existuje bez opravdu vážnych problému. Uvědomme si: jde o hobby otevřené každému, na němž se globálně podílejí příslušníci všech národů, kulturních a náboženských tradic, sociálních skupin, všemožné úrovně výchovy a vzdělání. Možnost zhroucení ve zmatcích způsobených neznalostí, nekázní i zlovulí je veliká, přesto k ničemu takovému nedošlo a nedochází: proc?
Odpověď je prostá: po větší část doby téměř stoleté existence HAM řadí drtivá většina jeho příznivce (a za tu dobu šlo o deset miliónů osob) vědomě respektovala a respektuje mezinárodně akceptovaný morální radioamatérský kodex, který formuluje principy tzv. HAM Spiritu. Kodex napsal Paul M. Segal, W9EEA, v roce 1928. I když dnes některé výrazy a obraty mohou působit trochu zastaralé, plní svou roli dobře a účinně přes 60 let. Zde je překlad:
Radioamatér je
- ohleduplný – nikdy vědomě nepracuje zpusobem, který by omezil potěšení druhých,
- loajální – prokazuje loajalitu, poskytuje podněty a podporu ostatním radioamatérům, místním radioklubům i národní radioamatérské organizaci, která radioamatérství zastupuje doma i v zahraničí,
- progresivní – znalostmi udržujícími krok s vývojem vědy, dobře vybudovanou i fungující stanicí, a provozem, kterému nelze nic vytknout,
- prátelský - pomalý a trpělivý provoz, je-li o ní žádán, přátelská upozornění a rada zacátecníku, vlídná pomoc, spolupráce a hled na zájmy druhých jsou puncovními znackami radioamatérského ducha,
- zodpovědný – radio je záliba, která nikdy není na překážku závazkům k rodině, povolání, škole nebo spolecenství,
- patriotický – stanice a operátorské schopnosti jsou vždy připraveny sloužit zemi i spolecenství.
Poznámky k překladu: Existuje řada českých překladů, mnoho je obohateno vlastní „tvořivostí“ a „moudrem“ pana překladatele. My jsme se snažili o překlad co nejpřesnější. Problémem je slovo „loajální“, které bývá překládáno jako „oddaný“. Oddanost je u nás vnímána jako vztah podřízený, pasivní, nemyslivý a mnohdy vnucený. Loajalita je ale ve světě chápána jako vztah partnerský, aktivní, racionální a úcelný. Proto jsme použili přejaté slovo. Podobně v případě slova „progresivní“, které je překládáno jako „pokrokový“. Jenže tak bývala v minulém režimu označována kdejaká teroristická sebranka a ty nejtotalitnější země. Rovněž „polopřeloženo“ je i slovo „patriotický“, protože „vlastenectvom“ je v domácím pojetí nejčastěji tupý šovinismus a xenofobie.
První dojem z cetby bude asi předat pocitu neobratně formulované archaické moralitky, jakými překypují školní cítanky všech dob i režimu. Nedějme se mýlit: ony zdánlivé nešikovnosti jsou promyšleně vytvořeným prostorem pro akceptaci kodexu všemi kulturními okruhy lidí - vždyť zde nejde jen o oslovení příslušníku euroamerické skupiny. Měřeno dobou vzniku jde o překvapivě prozíravý dokument.
V naší zemi jsme vlivem špatných zkušeností s vládami, které jsme si po staletí nejčastěji neustavovali sami (přiznejme si, že většinou naší vinou), přijali zvyk vnímat zákony jako břemeno, které nám uložil někdo cudzí. I něco tak nesmírně potřebného, jako jsou třeba pravidla silnicního provozu, chápeme většinou jako proklínané obtežování. Pokud byste se na takové téma dali do reci třeba se Švýcary, řeknou: „Ale vždyť to jsou naše vlastní zákony; proc bychom si je, proboha, sami porušovali?“ Inu, jiný kraj …
HAM Spirit má mnohé praktické dopady, které si často vůbec neuvědomujeme. S velkou samozřejmostí používáme převaděce, sít Packet Radia, družice a jiná snadno dostupná zařízení, aniž bychom si dělali starosti, kde se vlastně vzala, kdo je vybudoval a kdo nese náklady na jejich provoz. V drtivé většině za to vše můžeme poděkovat dobrovolné a neplacené práci rady nadšence, kteří na to vynaložili kvanta svého volného času a vlastních prostředků, a zdarma dali k dispozici amatérské veřejnosti. I to je praktickým výsledkem HAM Spiritu.
HAM Spirit je případem ony užitné, praktické normy (jako jsou dopravní předpisy), bez níž nelze existovat. Pamatujme na ní a řidme se jí. Teprve potom budeme skutečnými radioamatéry.