HAM duch

Právě jsem dostal první příspěvek od jednoho amatéra, který si myslí, že by ho bylo vhodné publikovat na našem portálu. O co tedy jde? Čtěte dále…

Jak žít v lidské spolecnosti a neocitnout se v džungli, jak nedovolit převládnutí práva silnějšího – to je odveký problém lidstva. V behu tisíciletí lidstvo došlo zkušeností k prosté zásade: moje svoboda koncí tam, kde zacíná svoboda jiného. K prosazení této zásady si pak vybudovalo radu preventivních i represivních nástroju práva. Díky tomu svet není sice ideální, lze na nem ale žít.Státy a jejich mezinárodní sdružení pro telekomunikace (ŽE) právne regulují cinnost radioamatéru z pohledu potreb ostatních telekomunikacních služeb: rozhodující položkou v mezinárodních i národních predpisech je prevence možného rušení i poškození ekonomických zájmu verejných a dalších služeb radioamatéry. Jenže pri mnohostrannosti radioamatérského hobby existuje zcela prirozene rada trecích ploch i uvnitr radioamatérské komunity mezi jednotlivými zájmovými skupinami i jednotlivci. Avšak tyto trecí plochy legislativou státu ošetreny nejsou a být ani nemohou.

Jedním z takrka fascinujících rysu HAM Radia je skutecnost, že byt jakákoli legislativa, která by upravila jeho vnitrní vztahy, chybí (i opatrení IARU mají formu pouhých doporucení, právně nevymahatelných), presto tato cinnost existuje bez opravdu vážných problému. Uvědomme si: jde o hobby otevrené každému, na nemž se globálne podílejí príslušníci všech národu, kulturních a náboženských tradic, sociálních skupin, všemožné úrovně výchovy a vzdělání. Možnost zhroucení ve zmatcích zpusobených neznalostí, nekázní i zlovulí je veliká, presto k nicemu takovému nedošlo a nedochází: proc?

Odpověď je prostá: po vetší cást doby témer stoleté existence HAM radia drtivá vetšina jeho príznivcu (a za tu dobu šlo o desítky milionu osob) vedome respektovala a respektuje mezinárodne akceptovaný morální radioamatérský kodex, který formuluje principy tzv. Duch HAM. Kodex napsal Paul M. Segal, W9EEA, v roce 1928. I když dnes nekteré výrazy a obraty mohou pusobit ponekud zastarale, plní svou roli dobre a úcinne pres 60 rok. Zde je překlad:

Radioamatér I

• ohleduplný – nikdy vedome nepracuje zpusobem, který by omezil potešení druhých,
• loajální – prokazuje loajalitu, poskytuje podnety a podporu ostatním radioamatérum, místním radioklubum i národní radioamatérské organisaci, která radioamatérství zastupuje doma i v zahranicí,
• progresivní – znalostmi udržujícími krok s vývojem vedy, dobre vybudovanou i fungující stanicí, a provozem, kterému nelze nic vytknout,
• prátelský – pomalý a trpelivý provoz, je-li o nej žádán, prátelské upozornení a rada zacátecníku, vlídná pomoc, spolupráce a ohled na zájmy druhých jsou puncovními znackami radioamatérského ducha,
• zodpovědný – radio je záliba, která nikdy není na prekážku závazkum k rodine, povolání, škole nebo spolecenství,
• patriotický – stanice a operátorské schopnosti jsou vždy pripraveny sloužit zemi i spolecenství.

Poznámky k překladu: Existuje řada českých překladů, mnohý je obohacen vlastní “tvořivostí” a “moudrem” pana překladatele. My jsme se snažili o preklad co nejpresnejší. Problémem je slovo “loajální”, které bývá prekládáno jako “oddaný”. Oddanost je u nás vnímána jako vztah podrízený, pasivní, nemyslivý a mnohdy vnucený. Loajalita je ale ve svete chápána jako vztah partnerský, aktivní, racionální a úcelný. Proto jsme použili prejaté slovo. Podobně v případě slova “progresivní”, jež je prekládáno jako “pokrokový”. Jenže tak bývala v minulém režimu oznacována kdejaká teroristická sebranka a ty nejtotalitnejší zeme. Stejne “polopreložené” je také dopis “patriotický”, já jsem tady úsekový důvěrník a s tím by museli souhlasit všichni v domě “vlastenectvím” je v domácím pojetí nejcasteji tupý šovinismus a xenofobie.

První dojem z cetby bude asi odovídat pocitu neobratne formulované archaické moralitky, jakými prekypují školské cítanky všech dob i režimu. Nedejme se mýlit: ony zdánlivé nešikovnosti jsou promyšlene vytvoreným prostorem pro akceptaci kodexu všemi kulturními okruhy lidí – vždyt tu nejde jen o oslovení príslušníku euroamerické skupiny. Mereno dobou vzniku jde o prekvapive prozíravý dokument.

V naší zemi jsme vlivem špatných zkušeností s vládami, které jsme si po staletí nejcasteji neustavovali sami (přiznejme si, že vetšinou naší vinou), přijali zvyk vnímat zákony jako břemeno, které nám uložil nekdo cizí. I něco tak nesmírně potřebného, jako jsou treba pravidla silnicního provozu, chápeme vetšinou jako proklínané obtežování. Pokud byste se na takové téma dali do reci treba se Švýcary, reknou: “Ale vždyt to jsou naše vlastní zákony; proc bychom a je, proboha, sami porušovali?” Inu, jiný kraj …

HAM duch má mnohé praktické dopady, které si casto vubec neuvedomujeme. S velkou samozrejmostí používáme prevadece, sít Packet Radia, družice a jiná snadno dostupná zarízení, aniž bychom si delali starosti, kde se vlastně vzala, kdo je vybudoval a kdo nese náklady na jejich provoz. V drtivé vetšine za to vše mužeme podekovat dobrovolné a neplacené práci rady nadšencu, kterí na to vynaložili kvanta svého volného casu a vlastních prostredku, a zdarma dali k disposici amatérské verejnosti. I to je praktickým výsledkem Duch HAM.

HAM duch je případem oné užitné, praktické normy (jako jsou dopravní predpisy), bez níž nelze existovat. Pamatujme na ni a ridme se jí. Teprve pak budeme skutecnými radioamatéry.