OM100Tón Systém – jak to fungovalo: Při několika rozhovorech s radioamatéry jsem se setkal s otázkou: Jak to vlastně fungovalo, ten Ten „Tón systém“? Proto jsem se rozhodl napsat tento příspěvek.
Obr. 1 je původní patentová listina s nákresem přijímače i vysílače. Jako první si vysvětlíme vysílač. Tento se skládal z baterie D, vysokonapěťového transformátoru K, klíče a, dvou elektrolytických přerušovačů a jiskřiště tvořeného dvěma koulemi S a B. Pokud uvažujeme pouze s jedním přerušovačem, dostáváme se ke klasickému jiskrovému vysílači. Přerušováním proudu v primárním okruhu p transformátoru K, indukuje se v sekundárním vinutí c vysoké napětí, které způsobí přeskok jiskry v jiskřišti. Tato jiskra vyvolá v anténním okruhu tlumené kmity. Rezonanční frekvence anténního okruhu je dána indukčností sekundárního vinutí transformátoru a kapacitami jiskřiště a anténního vodiče. S ohledem na vysokou indukčnost vycházely rezonanční frekvence v rozsahu desítek až stovek kHz. Rytmus přerušování primárního okruhu způsoboval modulaci vyzařovaného signálu. Toho využil Murgaš ve svém Tón systému tak, že použil dva přerušovače s různou frekvencí přerušování. Tím vytvořil systém se dvěma stejně dlouhými tóny, kterými nahradil tečku a čárku v morseovce. Tím dokázal zkrátit dobu vysílání na zhruba jednu třetinu. Výhodou takového přerušovače bylo, že nedocházelo k opalování kontaktů, ale nevýhodou poměrně velký úbytek napětí. V pokusné verzi, při napětí na primáře transformátoru 24 V a proudu 5 A byl úbytek asi 30 V. Tedy více než polovina napájecího napětí.
Doufám, že tento článek pomohl pochopit těžké začátky průkopníků rádia. Ale zatímco oni se mořili s nízkou citlivostí přijímačů a my zase s množstvím poruch „téžamamtérů“, předpisů a podobných slastí života.
Takže VY 73 Miro OM3CKU