Nebojte se SMT

Před nějakým časem mě začala fascinovat technologie povrchové montáže (SMT). Přestože se jedná o technologii určenou zejména pro průmyslovou velkovýrobu, je ji do jisté míry možné snadno zvládnout i v amatérských podmínkách. Tato technologie přitom nabízí řadu výhod.

Predovšetkým, rovnaké elektronické zapojenie vyrobené zo súčiastok pre povrchovú montáž (SMD) zaberá omnoho menej miesta než identický obvod z klasických súčiastok. Ich spájkovanie je rýchlejšie a spotrebuje sa naň len zlomkové množstvo cínu, takže po niekoľkých rokoch takéhoto bastlenia je pre amatéra aj lacnejšie. Spájkovať pritom môžete aj obyčajnou trafopájkou. Pre mňa osobne je dôležité aj to, že nemusím vŕtať žiadne diery, pretože ma to zdržuje (život je príliš krátky na QRP a vrtání děr) a ani moje XYL nemá ráda hluk vrtačky a laminátové piliny zapracované v koberci. Při velmi mírné dávce péče (a co se mě týče, nejsem přehnaně pečlivý) lze motiv plošného spoje nakreslit nejtenčím fixem na bázi alkoholu o tloušťce hrotu 0,3 mm.

Některé SMD mají ještě jednu zajímavou výhodu, a tou je nižší cena oproti klasickému provedení téže součástky. Vyplývá to z toho, že jejich pouzdra zabírají v porovnání s klasickými mnohonásobně menší objem a jejich vývody jsou co do délky i šířky jen zlomkem těch klasických. Zejména u integrovaných obvodů jde o poměry v řádu 1:100. Když si uvědomíte, že výrobce IO SMD má stonásobně nižší náklady na zalévací hmotu a plechy na vývody, pochopíte, že se to prostě musí projevit v ceně, jelikož čip uvnitř je naprosto stejný. Neplatí to ovšem vždy.

Praktické tipy pro práci se SMD

• 

  Pořiďte si k trafopájce takzvané trvalé smyčky. Průměr aktivní části těchto smyček bývá 0,3 – 0,8 mm. Zahřívají se méně, takže neničí součástky a nezpůsobují odlupování mědi z plošného spoje.

• Některé regulovatelné páječky se vám mohou zdát vhodnější, ale jen do té doby, než zjistíte, že jejich hrot je pro pájení SMD příliš hrubý. Pokud nemáte speciální páječku s tenkým hrotem, trafopájka s tenčí smyčkou zcela postačí.
• Pořiďte si cín s malým průměrem. Pro SMD se nehodí „hrubý“ cín o průměru 1,5 mm a více, protože pro připojení SMD součástky potřebujete jen malou kapku cínu. Pokud je to možné, kupte cín s přísadou stříbra, má nižší teplotu tání.
• Možná vás to překvapí, ale výměna součástky SMD je obvykle jednodušší než při použití klasického vrtaného plošného spoje. Stačí zahřát všechny vývody a součástku jemně „stáhnout“ z desky. Sám jsem takto vyměňoval šestnáctinožičkový obvod a osm rezistorů, když jsem zjistil, že jsem si nakreslil desku plošného spoje pro jiný konektor. Pro velké experimentování, alespoň na KV frekvencích, jsou však často lepší klasické součástky a univerzální nebo experimentální deska.
• Nebojte se pájet integrované obvody SMD! Pokud to s cínem nepřeháníte, stačí párkrát projít páječkou přes všechny nožičky v řadě a cín se díky povrchovému napětí zachytí tam, kde jej potřebujete.
• Obrazec spojů pro integrované obvody kreslím tak, že obvod položím na desku au každé nožičky udělám malou tečku. Potom obvod složíme, tečky opatrně protáhneme směrem dovnitř, poté ven a nakonec nakreslíme ostatní spoje.

• 

  Použitím fotocesty a obrazce vytištěného na laserové tiskárně na průhlednou fólii si usnadníte práci. Při jednoduchém zapojení je to však zbytečně pracné ve srovnání s několika tahy fixem.

• Lupa se hodí, ale někdy to jde i bez ní.
• Největším nepřítelem SMD je malý odbyt. Kvůli tomu nesehnáte v běžných prodejnách SMD verze některých populárních obvodů, jako SA612, mikrokontroléry AVR od Atmelu a podobně. Počítejte s tím, že občas vám nezbude nic jiného, ​​než použít klasický IO v pouzdře DIL.

Několik tipů pro nákup SMD

• 

  Při nákupu rezistorů vám stačí příprava dle katalogu. Rezistory jsou označeny, takže je po nákupu snadno rozpoznáte, případně přeměříte.

• Tranzistory a diody mají speciální označení, protože celé označení typu se do pouzdra o velikosti 0,9 × 1,8 mm obvykle nevejde. Zjistěte si je předem, bývá to v katalogových listech výrobce. Pomoc prodejce neočekávejte.
• Kondenzátory naopak označeny nejsou, takže buď poproste prodejce o označení každé hodnoty, nebo si je doma přeměřte. Pokud nemáte čím měřit kapacity a na pomoc prodejce se nemůžete spolehnout, nakupujte kondenzátory tak, abyste od každé hodnoty měli jiný počet. Lísteček s nákupním seznamem si odložte a po nákupu každý zásobník s kondenzátory označte fixem nebo mikrotužkou.

• 

  Kupujte raději větší velikosti součástek, abyste při osazování desky nemuseli používat mikroskop. U rezistorů a kondenzátorů doporučuji velikost 1206 (3,2 × 1,6 mm), u integrovaných obvodů pouzdra SO (pouzdra TSSOP mají rozteče vývodů 0,635 mm; to už asi málokdo zvládne nakreslit fixem).

• Nakoupené součástky nechte v zásobnících, na ulici je neukazujte a zbytečně se s nimi nechvalte. Není to proto, že by vám je někdo záviděl, spíše je můžete nešťastnou náhodou ztratit. Jednou jsem takto manželce ukazoval tranzistor BC848, který magnetickou silou visel na pinzetě. „A kde ho máš?“ ptala se překvapeně žena. Už jsme ho nikdy nenašli. Škoda za korunu, ale v neděli ráno to hodně mrzí.

Tak tedy neváhejte as chutí se do toho pusťte. Uvidíte, že si užijete spoustu zábavy.

Jindra, OK1FOU