Lomnický štít: nevýhoda na VKV závody?

Když se řekne Lomnický štít a VKV závody, většina znalých radioamatérů si vybaví druhý nejvyšší vrchol Tater jako ideální místo, odkud se dělají ve VKV závodu vynikající výsledky. Výjimka potvrzuje pravidlo, HI.

Získat povolení zúčastnit se závodu z Lomnického štítu si vyžádalo vyběhat neuvěřitelné množství povolení. Celé vybavovačky začaly asi před třemi měsíci a skončily v pátek večer před závodem. Jelikož nebylo jisté, zda se nám podaří dostat nahoru, kótu jsme předem neregistrovali.

Teď už můžu říct, že počasí bylo příznivé a lanovky jezdily jak měly. Nejhorší bylo jen kým jsme postavili anténu. Déšť střídali ledové krystalky. Dlouho jsme hledali způsob, jakým postavit plánované dvojče 7-elementových DK7ZB. Postavit se sice dalo, ale s ukotvením a otáčením byl problém. Najít místa na kotevní lana tak, aby nezasahovaly do prostoru otáčení spodní antény se nepodařilo a nakonec jsme dali na stožár jen jednu anténu.

Následovaly testy zda zařízení neruší přístroje na Lomnickém štítu (pozn. „TNX“ všem předchozím rušičům). Všechno bylo v pořádku, dokonce zůstalo pár minut na přípravu a odpočinek.

Závod začal velkým rušením. I s vypnutým předzesilovačem se dalo jak-tak pracovat jen pod .300. Spojení přibývalo pomaleji než jsme si představovali. Po třech hodinách jsem začal mít už obavy – v deníku nebylo ani sto spojení!

Nejhorší byl směr na jih – absolutně zabito. Obvykle silné stanice z S5 a 9A neslyšet. Ve třetí hodině nejdelší spojení SO8N na 278km, ve čtvrté OK1NOR na 295km. Kde jsou ty stanice, které jsme před třemi lety dělali za pár hodin v OM VHF LOW POWER conteste na 10W?

Zlepšení, pokud to lze tak nazvat – přišlo ve večerních hodinách. Jako první vlaštovka se ukázal DA0FO. Věřil jsem, že přijde zlem a začne to chodit jak má. Kým ostatní už spali, sbíral jsem spojení za spojením, zejména ze západu.

Ráno přebrali provoz do rukou zejména Gabo s Martinem a začali sbírat spojení ze severu. Přešlo i pár stanic z jihu. Nejdelším spojením je 5P5T z JO64 (829km). Sever – severozápad, jak jinak.

Vysvětlení? Víme, že během závodu byla inverze. S výjimkou noci a rána byl Lomničák v oblacích. V sobotu podvečer možná byla Aurora. Evidentně se vrchol štítu nacházel nad nějakou vrstvou, přes kterou byl problém probít se (zejména na jih, občasně na západ). Umí někdo zdůvodnit co byla příčina takových podmínek šíření?

Díky klukům (OM0AAG, OM8ARK) jsme vytáhli výsledek z bídného alespoň na slaboprůměrný. Kam příště? Žeby co nejnižší?