satelit UO-14
V současnosti asi nejpřístupnější satelit pro radioamatéry. Na QSO postačí v nouzi dvoupásmová ” FM pero” a vnější anténa. Optimální zařízení by se skládalo ze dvou tranceivrů: na 2m s výkonem 25W, na 70 cm libovolný TCVR (stačí RX) a dvojice antén (například i design XE1MEX popsaný nedávno). S takovým vybavením není problém pracovat s celou Evropou.
UO-14 byl vynesen raketoplánem Ariane z Korou ve Francouzské Guayaně 22.ledna 1990. Na palubě se nachází satelitní transpondér s uplinkem na 145,975 MHz a downlinkem na 435,070 MHz. Výhoda FM v satelitním provozu je, že můžeme z velké míry ignorovat Dopplerův posun frekvence – naladíme na 2m uplink frekvenci a můžeme vysílat. Na 70 cm je Doppler již větší, vhodné je ladit kolem downlink frekvence, aby byl příjem co nejlepší, přičemž nemusíme poslouchat svůj signál na uplinku.
Díky sponzorům (University of Surrey, ARIANSPACE, VITA, AMSAT, RACAL, RAE, MITSUBISHI, SSTL) se podařilo za cenu 350 GBP zrealizovat satelit o rozměrech 345x345x600 mm a váhou je 45 kg. Raketoplánem byl vynesen na oběžnou dráhu synchronní se Sluncem 780 km nad povrchem Země s inklinací 98°.
Na palubě je: akumulátorový modul, přijímač, vysílač, napájecí systém, modul dálkového ovládání, telemetrický systém, palubní počítač (1802), RAM disk, komunikační experiment PACSAT-u (80C186), kosmický experiment s částicemi, polohovací, řídící a bezpečnostní systém. UO-14 má dipólovou anténu na 2 m a čtveřici tyčových antén na 70 cm, stabilizační tyč, dva tříosé magnetry a čtyři GaAs solární panely, které pokrývají vnější povrch satelitu.
Primární částí UO-14 byl digitální transpondér typu store and forward, který mohli využít stovky portablových pozemských stanic. Tento způsob se používá zejména v oblastech postižených přírodními katastrofami, kde jiný způsob komunikace není funkční. Dva placené projekty jsou zaměřeny na monitorování radiace satelitu na nízké oběžné dráze (LEV), měření kosmických částic a celkové radiace. Napájení pořizují vysokoúčinné GaAs solární články ve spolupráci s NiCd akumulátory.
Po poruše tohoto systému se využívá dnes jen radioamatérský transpondér. Ten pracuje 24 hodin denně. Při každém obletu je tam rušno, proto se komunikace omezuje pouze na výměnu nejnutnějších informací – značek, reportů a lokátorů. Platí pravidlo, že pokud dvě stanice dělají QSO, ostatní nevysílají – jinak by způsobovaly QRM. Pokud Vás satelitní komunikace zajímá, nejlepší způsob jak si ji vyzkoušet se jmenuje UO-14.
