Opäť som vybral nevšedný článok z množstva, ktorý mi Rado poslal už dávnejšie: Stmievač je určený pre ovládanie jasu malej žiarovky napájanej jednosmerným napätím 6V z akumulátora alebo sieťového zdroja. Žiarovka je napájaná cez N-MOSFET typu BUZ10, který s paměťovým kondenzátorem C1 tvoří Millerův integrátor. Prstem přiloženým na senzorové plošky 1 a 2 se přivádí na řídicí elektrodu G kladně napájecí napětí nebo potenciál země.
Dotykem plošek 1 se C1 nabíjí, napětí na elektrodě G vzrůstá, napětí na kolektoru (D) klesá a žárovka se rozsvěcuje. Protože odpor prstu je podle síly přítlaku asi 100k až 1M, nabíjí se C1 relativně pomalu a jas žárovky se mění plynule (rychleji při silnějším a pomaleji při slabším přítlaku). Při dosažení požadovaného jasu prst ze senzoru oddálíme a díky teoreticky „nekonečnému“ izolačnímu odporu elektrody G zůstane kondenzátor C1 nabitý dosaženým nábojem a jas žárovky se dále nemění. Naopak při dotyku plošek 2 se kondenzátor vybíjí, napětí na kolektoru vzrůstá a žárovka zhasíná. Oddálením prstu ve vhodném okamžiku opět zafixujeme zvolený jas.
Pretože izolačný odpor elektródy G nie je v skutočnosti nekonečný, stmievač si pamätá nastavený jas iba niekoľko hodín. Aby bola táto doba čo najdlhšia musíme použiť na mieste C1 kvalitný fóliový kondenzátor s kapacitou asi 100 NF, medzi kovovými senzorovými plôškami musí byť kvalitný izolant a dostatočná vzdialenosť. Elektróda G musí byť zapojená „vo vzduchu“. Cele zariadenie musí byť umiestnené v suchom prostredí. Tranzistor môže ovládať prúd až niekoľko ampér. Pri väčšom prúde sa zahrieva a preto musí mat primeraný chladič. Stmievač by mohol pracovať aj s napätím batérie a žiarovky 12V, pri väčšom napätí hrozí prieraz medzi elektródami G a S, medzi ktorými môže byt u bežných tranzistorov maximálne napätie + – 20V.
Experimentovat lze is velikostí kapacity C1. Celé zapojení je zajímavá hračička díky které se jednoduše seznámíte s funkcí tranzistorů typu MOSFET.
Původní pramen: ELEKTOR, 7-8/2000.