„Zdravím na Lomnický štít!“, ozvalo se po zavolání OM3RKP. Odpověď však nebyla z Lomnického štítu, ale z chaty pod Soliskem. Proč?
Tato zajímavá kóta byla radioamatéry oblíbená, přestože počasí tam umí připravit situace, které si o tisíc nebo dva tisíce metrů neumíme vůbec představit. Nový majitel Tatranských lanových drah, a.s. má však s vrcholovou stanicí záměry do kterých nepasují nejen radioamatéři, ale i další služby, které jsou na Lomničáku už léta. Navzdory příslibu při opětovném jednání s ředitelem firmy z předběžné dohody sešlo… Co bude v budoucnu ukáže čas.
Na poslední chvíli jsme tedy měnili plány a v sobotu ve třinácté jsme v dešti teprve vyráželi z Tatranské Lomnice. Vzhledem k pracovním povinnostem jsme – jak začíná být v OM3RKP zvykem – zůstali jen dva. U nás je tomu tak, buď nás je osm nebo dva. No vyberte si.
Trvalý déšť neustal do večera, ale byl k nám alespoň trochu milostivý a občas zeslábl. Jelikož čas byl neúprosný, postavili jsme jednu 7el.DK7ZB na 2m a 4xDL7KM na 70cm a utíkali do chaty. Ze začátku (který byl v půl sedmé našeho času) byly problémy s modulací a určitě i spletry, SRI. Zdroj jak se ukázalo neutáhne TCVR i PA.
Po překabelování na druhý zdroj se to začalo rozbíhat, když zdroj s PA vypověděl službu. Tento zdroj má asi pět let a je potřetí, co se porouchal na kótě. Doma funguje měsíce a tady? BD-čka půjdou ven, vymění se chladič a dáme tam staré dobré KD-čka.
Chybějících šest decibelů však chybí a dost citelně. Ještěže pomohl při nejdelším spojení na 869km do I. Sedmdesátka se chovala zvláštně, pár stanic za 59+ a pak nikdo.
Jano šel do peřin hned po postavení antén - není se co divit, když byl celou noc za volantem. A já jsem ho následoval něco po půlnoci, HI.
Ráno se většina stanic ještě věnovala telegrafii, na SSB byl větší klid. Dotáhl jsem ještě pár spojení a pak jsme to zabalili. TNX všem za příjemné chvíle!