Mnoho jsme se už mohli dočíst na stránkách těch několika málo „skutečně“ radioamatérských časopisů o tom, co bychom měli, co je dobré, nutné, nebo naopak co nesmíme a čemu se na pásmu musíme úplně vyvarovat.
Při každodenním poslechu na pásmech však musí každý okamžitě dospět k závěru, že množství operátorů zřejmě „ve škole chybělo“, když se výše zmíněné probíralo. Bohužel, týká se to i mnoha, kteří si na prsou hrdě nesou značku „OM“.
Tolik jsem před několika lety napsal na stránkách jednoho radioamatérského periodika a situace byla tehdy velmi vážná! Při zapnutí TCVR-u na KV však každý musí dospět k závěru, že situace se od té doby nijak nezlepšila (jak by se i mohla, když se nezlepšilo chování na pásmech a dobří operátoři se už jaksi nerodí…) ba naopak, situace je naprosto tragická. V době, kdy se nejen u nás, ale i v jiných zemích vášnivě dohadují radioamatérské organizace a jednotlivci navzájem o zachování CW při zkouškách, se mnozí nestydí ani sami za sebe, natož za kolegu či kamaráda, který udělal chybu a neomalenost, a „neznalost“ se v provozu na KV projevuje. Jako i ne, když se operátorská dovednost, získaná mnoha lety provozu zpočátku v nižší třídě a postupným stoupáním až po metu nejvyšší, nyní omezuje na pasivní rozdávání pravomocí bez nutnosti cokoli vědět, znát, resp. to jakkoli prokázat! Výsledkem je pak vydávání nejvyšších tříd v zemi (proč tomu vlastně ještě tak říkáme…?) „za zásluhy“ operátorům bez znalosti náročného DX provozu, soutěžního či tolik přetřásané CW!
Nechcete-li se tedy objevit na předních místech tvz. černých listin některých špičkových operátorů či DX expedic, budete se muset i vy držet několika následujících zásad:
1) Neznáme-li zcela přesně volací značku DX stanice nebo kmitočet (příp. způsob), jakým poslouchá – n e v o l á m e! Předejdeme tak oblíbenému „up…, lsn…“ a pod. na naši adresu. Hra na policisty na kmitočtu DX stanice pak způsobí více zmatku a rušení než užitku!
2) Pokud už voláme v pile-upu, vlastní značku dáváme max. 100%. 2× za sebou! Všechno ostatní ruší všechny zúčastněné, tím spíše, pokud nemůžeme pracovat QSK.
3) Pokud jsme se dovolali, dáváme jen to, co jsme přijali, n i č v i a c! Pokud je to tedy pouze report, nebudeme předávat například. jméno, ani kdybychom byli v DX lokalitě slyšet S9+20 dB. Kromě toho jsme totiž okradli jinou stanici o možnost spojení.
4) Každé pásmo má vyhrazeno tzv. DX okna, tvořená několika kHz, zpravidla na samém začátku pásem. Jsou určeny výhradně pro DX provoz! Na pásmu 40 m se tedy rozhodně nebudeme vybavovat s EA6 na kmitočtu 7.002 kHz. Kolika stanicím z jiných kontinentů jsme znemožnili příjem stanic z EU, se už těžko dozvíme. Specifické pásmo 160 m je rozděleno do mnoha úzkých sektorů DX provozu. V jednu hodinu odpoledne se můžeme vybavovat na 1832 kHz s OM1, ale od soumraku tam už takovéto QSO nemá co dělat!
5) Bydlíme-li v Bratislavě nebo jiném velkoměstě a nevlastníme dobré vybavení (a tím určitě není jakkoli kvalitní tovární TCVR o výkonu 100 W a vertikál), volání CQ je velmi problematické a diskutabilní! Průmyslové rušení je obrovské, příjmové podmínky nulové a otázky typu „QRL?…“ či „in use?…“ jsou v tomto případě zcela bezcenné. Kolik stanic z jiných kontinentů pod námi vysílá a my jsme znemožnili příjem těchto v EU, zjistíme (z vlastní zkušenosti) až z oprávněného hněvu ostatních, kteří na našem kmitočtu poslouchají! Nakonec i pravděpodobnost spojení s DX ze žádaného směru je téměř nulová. Chceme-li tedy dávat CQ například. směrem ke členům klubu, jehož jsme členy apod., mělo by tomu předcházet důkladné ověření kmitočtu, resp. případného provozu na něm a okamžité přerušení CQ při jakékoli známce signálu pod námi musí být samozřejmostí. Použití perfektního QSK je zde pak nutností.
6) Pokud produkujeme slabý signál (což je téměř vždy, pokud jde o holý 100 W TCVR s náhradní anténou), nebo pokud pracujeme QRP, voláme v pile-upu až po náporech silných stanic. Ty obvykle používají 6 (a více)-el. směrové systémy, příp. plnorozměrové vertikály pro spodní pásma a výkony kolem 2 kW. Pravděpodobnost, že se v této době dovoláme, je více než minimální.
7) Vysíláme jen tak rychle, jak rychle jsme schopni na 100% přijímat i vysílat, bez jediné chyby. Nač nám je, že jedeme rychlostí 150 zn./min., když se opravujeme u každého druhého slova a protistanice má z naší relace tím větší zmatek, čím je delší! Je to větší ostuda, než precizní CW perličky v tempu 80 zn./min.
Tolik a mnohé jiné by se dalo napsat. Všechny zásady jsou obecné, tím více však platí například. na 160 m, kde je DX provoz ještě náročnější, především na trpělivost a znalost možností a podmínek šíření. Není však nutné se nic „biflovat“ a přehnaně zkoumat… použití hlavy, zdravého rozumu a slušného chování ve většině případů vítězí.
Mnoho DX přeje
Petr, OK1RP