Během roku a půl jsem se různými způsoby snažil o nové postavení antény. O tyto zážitky bych se chtěl podělit is ostatními.
Možná je článek delší, ale příběh trval také dlouhou dobu…
Franta OK2VFS
Býval jsem, jako většina obyčejných lidí, v panelovém domě na sídlišti z osmdesátých let a mezi domy jsem měl natažen delta loop o délce 83 m přibližně 15 let – bez problémů se sousedy is úřady. Potom jsem se však přestěhoval opět do panelového domu, s tím rozdílem, že všichni, včetně mě, máme byty ve vlastním vlastnictví.
Naivně jsem si myslel, že osobní vlastnictví bude znamenat něco lepšího.
Po krátkém zabydlení jsem opatrně seznámil domovního důvěrníka se svým skrytým přáním – natáhnout na střeše mezi dvěma nepoužívanými stožáry STA 20 m drátu. Jeho reakce jasně ukazovala na naprostou neznalost problematiky:
„To nepůjde, protože kdysi zde měl pan P. anténu, poslouchal západní rozhlas a víte, kolik s tím bylo problémů – a dokonce začalo i zatékat.“
(A to určitě ne proto, že střecha byla ještě z roku 1964?)
Pokusil jsem se mu jemně a slušně objasnit účel i postup stavby v duchu „doporučení“ právníka ČRK, ale marně.
Další průzkum jsem zaměřil na vzrostlé stromy v okolí. Jejich umístění nabízelo možnost postavit krásný delta loop.
Zkusil jsem štěstí na městském úřadě - na oboru údržby zeleně.
Připravil jsem nákres, písemnou žádost a vsadil na vstřícnost mladého, sympatického (a jak se ukázalo, ještě dobou a mocí nezkaženého) úředníka. To vše slibovalo úspěch.
Čekal jsem týden, dva, pak jsem mu zavolal.
Stále měl příjemný hlas a asi pětkrát se omluvil, ale vysvětlil mi, že má nad sebou šéfa, který kategoricky rozhodl:
„Nic takového!!“
Neoficiálně mi prozradil i důvod: "Nikdy jsme to nikomu nepovolili. Potřebujeme stromy (které jsme loni ořízli) dále udržovat a kdybychom vám to dovolili a náhodou bychom je poškodili, mohli byste nás žalovat."
Ze všech možných důvodů si vybrali ten nejstupidnější.
Po roce se změnil domovní důvěrník a zajiskřila naději.
Skutečně – inteligentní paní (zdravotní sestra) pochopila, že se nejedná o cestu ke zbohatnutí ani o jinou škodu pro společnost.
Upozornila mě jen na potřebu zeptat se důvěrníka druhé poloviny domu.
Ten bez řečí souhlasil - jak se později ukázalo, vůbec netušil, s čím souhlasí.
Pravdou je, že právník by řekl: „Pane můj, měli jste si to dát potvrdit písemně…“
Měl by pravdu, ale já jsem si myslel, že jednám s normálními lidmi, ne s postavami z amerických seriálů.
O jejich „normálnosti“ jsem se přesvědčil tři dny poté, co jsem těch 20 m drátu natáhl.
Ještě jsem neměl ani přívodní kabel a už začali aktivisté sbírat podpisy proti „záření“.
Raději jsem tedy drát odstřihl sám.
Pokusy vysvětlit, že nikoho nechci ozařovat, byly zbytečné.
Argumentoval jsem, že v okruhu 200 m se nacházejí tři GSM převaděče a pravděpodobně i nějaký internetový vysílač.
Možná by to jen vyvolalo další petici proti nim - HI.
V této situaci jsem se už z principu nechtěl vzdát.
Rozhodl jsem se natáhnout těch 20 m drátu na protější dům.
Oslovil jsem pana J. ze 4. patra – jak se ukázalo, opět to byla „prozřetelná“ volba.
Zaklepal jsem na dveře, vybavený trpělivostí (jsem totiž učitel na elektrotechnické průmyslovce) a připraveným nákresem.
Když mi otevřel, už podle vzezření jsem tušil, že to nebude jednoduché.
Vysvětlil jsem mu svůj záměr. Evidentně vůbec netušil, co chci.
Se stejnou trpělivostí, s jakou vysvětluji studentům Kirchhoffovy zákony při maturitě, jsem se snažil o nemožné.
Jeho závěr byl:
„To vám povolit nemůžu, já jsem tady úsekový důvěrník a museli by s tím souhlasit všichni obyvatelé domu.“
(Z odboru výstavby na městském úřadě mi však řekli, že to není nutné.)
Když jsem se mu to pokusil znovu vysvětlit, definitivně mě „uzemnil“ is mou anténou slovy:
„Já vám to nepovolím, protože – když to někdo uvidí, bude to chtít taky.“
A tím bylo vše vybaveno.
Znáte ten obrázek čápa, který požírá žábu, a ta ho při tom škrtí?
Pod obrázkom je nápis „NIKDY SE NEVZDÁVEJ“.
Přesně jako ten žabák jsem se cítil i já - a proto jsem provaz na krku čápa ještě více utáhl.
Ukázalo se, že jsem měl začít tam, kde jsem se nejvíce obával - u sousedů přímo nad námi.
Po měsíční rekonstrukci bytu s kladivy a dalším hlučným nářadím jsem předpokládal, že mě určitě nebudou mít rádi.
Opak byl pravdou - ukázali se jako normální lidé.
Bez zbytečných řečí mi podepsali souhlas s instalací drátové smyčky před jejich balkony.
A bez problémů mi tuto žádost schválili i na stavebním oboru městského úřadu.
A tak dvacetimetrová smyčka, která se dá doladit i na 40 m, už měsíc visí na svém místě.
Zatím vysílám opatrně s výkonem 20 W – v době, kdy nejdou seriály typu Rosalinda či Žena za pultom s Dallasom.
Pevně věřím, že to nebude jen do té doby, než si toho někdo „kompetentní“ nevšimne a neřekne, že sice neví proč, ale jemu se to nelíbí – a jde se poradit se strýcem na obecním úřadě.
Ale ani potom se ještě nevzdám – využiji své technické znalosti.
Víme, že zákony jsou zákony, s tím nic nenaděláme.
Ale myslím si, že ČRK by měl v tomto směru vyvíjet větší aktivitu – nejen tiše stát v pozadí a poplakávat, případně doporučovat setrvat na zastaralých pozicích, než kdysi u CW.
Tehdy bych se možná i já opět vrátil do ČR – s pocitem, že v jednotě spolku je síla.
Že pokud se někomu děje křivda, nenecháme ho v tom samého, i když nás je jen přibližně 4000.
A nebudeme se schovávat za ankety, abychom nemuseli nést zodpovědnost za svá rozhodnutí.
(Staré príslovie hovorí: „Slovo robí muža.“ A nemyslí se tím prázdné řeči.)
Myslím si, že by už někdo z právníků, kteří jsou nám nakloněni, měl konečně najít způsob, jak obejít tato diskriminační opatření.
Vždyť přece nejde o nic velkého.
(Já vím – pánové právníci, je to zdarma…)
Tento článek neměl vyznít jako uplakaná stížnost, ale spíše než revolta proti obmedzenosti a podnet na zamyslenie.
Franta OK2VFS