Stokrát opakovaná blbost se stává pravdou. Na LZS AČR Líně (volací znak Kryštof 07) nikdy nebyl monitorován kmitočet 145,225 MHz. LZS AČR nikdy nepoužívala radioamatérské převaděče.
Základem komunikační systému LZS AČR (začal vznikat v roce 1992) byla duplexní radistanice řady VR40 pracující v rozsahu 146-150 MHz, která měla nahazování tónem 1750 Hz. Tahle varianta byla zvolena proto, že mobilní a přenosné rediostanice byly řady TM, respektive TH firmy Kenwood. Koncový stupeň byl z radiostanice ZR32 s nastaveným výkonem 80W. Pro spojení s HZS a RZS byl celý systém doplněn simplexní radiostanicí řady VR40, které pracovala na kmitočtech příslušných služeb v pásmu 80 MHz. To umožňovalo posádce vrtulníku se spojit přímo se zasahující sanitkou nebo hasiči. U vrtulníků W3A SOKOL to bylo doplněno stanicí na kmitočtech MV (a to včetně utajovačů). Takže posádky Sokolů se mohli spojit se všemi složkami v té době ještě neexistujícího IZS. Většina komunikačních bodů byla umístěna v objektech MV, dispečerské pracoviště bylo na letišti Líně.
Celé to fungovalo díky ochotě ke spolupráci mezi LZS AČR, západočeskou policií a některými stanicemi RZS. Jak už to tak bývá, vždy se najde někdo, komu to vadí. Tahle spolupráce vadila šéfovi Územní RZS, který na rok celý systém pohřbil. Celá sranda se zrušením a znovuobnovením celého systému přišla na něco přes 100 miliónů.
Bohužel, celé to nemělo a nemá dodnes oporu v zákoně, takže pokud se ARES nestane zákonem schválenou složkou IZS, pak jeho účinkování je založeno pouze na ochotě někoho někomu pomáhat, a na ochotě někoho případnou pomoc využít. V případě ARESu a podobných radioamatérských služeb ve světě, je jejich komunikační možnost dána povolenými radioamatérskými kmitočty.