Prvé dojmy z nových prevádzkových predpisov v ČR. Prevzaté z ČRK

V roce 2005 vyvrcholil u nás vývoj, který byl předznamenán významnými změnami legislativy ve světě i v Evropě. Jedním z velmi silných impulsů byla světová radiokomunikační konference WRC 2003, která rozhodla, že zkoušky znalosti telegrafie přestávají být celosvětově platnou podmínkou pro vstup radioamatérů na KV pásma, a posouzení účelnosti takové zkoušky přenechala na národních telekomunikačních správách. Bezprostředně na to zareagovalo Německo, která vpustilo na KV pásma přes 30 tisíc operátorů bez telegrafní zkoušky. A záhy zaregovala i Evropská konference poštovních a telekomunikačních správ (CEPT), která původní dvě třídy mezinárodních povolení CEPT (Class A se zkouškou, Class B bez zkoušky z telegrafie) sloučila ve třídu jedinou, pro niž znalost telegrafie není podmínkou. Obě skutečnosti předurčily vývoj v řadě evropských zemí, který se postupně stává normou, byť nezávaznou: upuštění od zkoušek z telegrafie a výrazná redukce operátorských tříd. Je nutno zdůraznit, že tyto tendence jsou do nějaké míry výsledkem snah mezinárodní radioamatérské organisace IARU, úřady je ovšem uvádějí do života s rychlostí, s jakou by na podněty samotných radioamatérů nikdy nereagovaly. Je zjevné, že primárním důvodem jsou snahy o zjednodušení administrativních procedur a redukci státních výdajů. Není to nic nového: podobně se snahy o

úspory dotkly radioamatérů v USA v sedmdesátých letech s nástupem Reaganovy administrativy, a nepřinesly nakonec zlo, ale naopak to, co americkým radioamatérům závidíme: systém koncesních zkoušek podstatně vystavěný na práci dobrovolných zkušebních komisařů. V Evropě ale obvykle bereme věci za ten podivnější konec, což ukazuje současná snaha britské administrativy převést povolování amatérských stanic do režimu odpovídajícího našim generálním licencím, tedy možnosti vysílat bez zkoušek, na základě pouhé žádosti o registraci. To si jen těžko může přát i ten radioamatér, který má vůči nováčkům náruč nejotevřenější. Snahy evropských úředníků šetřit sobě práci a státu výdaje (aby zbylo víc na platy úředníků) tedy začínají nabírat směr, ze kterého lze mít obavy. Konkrétně v ČR se tyto tendence časově setkaly s dokončováním normy završující proces harmonisace telekomunikační legislativy ČR s legislativou EU, zákona o elektronických komunikacích. Příprava prováděcích vyhlášek k zákonu, které se týkaly radioamatérů, ukázala, že i naši úředníci ve snahách o liberalisaci, harmonisaci a unifikaci výrazně předstihují impulsy vycházející z řad samotných radioamatérů. Český radioklub jako organisace pro všechny radioamatéry k vývoji nezaujímal vyhraněné stanovisko s vědomím, že mezi členy jsou příznivci i odpůrci změn v celkem vyrovnaném poměru. Vycházel však i z toho, že je-li potřebné pootevření vstupních dveří do radioamatérského světa pro nové zájemce, a tomu odpovídá ustoupení od rigidního trvání na zkoušce z telegrafie, pak je současně nezbytné ochránit CW pásma před pokusničením těch, kdo telegrafii neovládají. V tomto duchu zpracovaný návrh na znění nových předpisů natolik pobouřil část krajněji konservativně zaměřených členů, že se kvůli tomu dokonce na sjezdu roku 2004 pokusili o převzetí vedení ČRK. Tento původní návrh ČRK však byl vývojem posledních měsíců překonán. Požadavky úřadů na co nejdůslednější harmonisaci našich předpisů s evropskými byly nakonec ze strany ČRK akceptovány. Zejména proto, že v

situaci, kdy řada významných evropských zemí včetně našich nejbližších sousedů opouští diferencované požadavky na zkoušky radioamatérů, by s ohledem na ryze mezinárodní charakter radioamatérských pásem snahy o konservativní řešení „alepoň u nás“ věcně nepřinesly naprosto nic, a dostali bychom se naopak do nepřijatelné situace, kdy přístup na amatérská pásma by byl u nás obtížnější, než v jiných srovnatelných zemích. Jedna etapa vývoje legislativy pro radioamatéry se tedy završila, a k 1.květnu 2005 vstupuje v platnost řada nových předpisů, z nichž nás se týká zejména zákon č.127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, vyhláška č.155/2005 Sb. o způsobu tvorby volacích značek, identifikačních čísel a kódů, jejich používání a o druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány, vyhláška č.156/2005 Sb. o technických a provozních podmínkách amatérské radiokomunikační služby, a vyhláška č.157/2005 Sb. o náležitostech přihlášky ke zkoušce k prokázání odborné způsobilosti k obsluze vysílacích rádiových zařízení, o rozsahu znalostí potřebných pro jednotlivé druhy odborné způsobilosti, o způsobu provádění zkoušek, o druzích průkazů odborné způsobilosti a době jejich platnosti. Zákon o elektronických komunikacích č.127/2005 Sb. je velmi dlouhý a komplikovaný předpis, který řeší nesmírně obsažnou problematiku telekomunikací, a radioamatérů se bezprostředně týká jen na několika místech. Doporučujeme seznámit se zejména s těmito ustanoveními: §§ 17 – 19 – individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů (takto se nyní koncese nazývá), § 26 – odborná způsobilost, § 89 – důvěrnost komunikací, § 100 – ochrana elektronických komunikací, § 113 – státní kontrola elektronických komunikací, § 118 – 119 – správní delikty, § 120 – přestupky, § 122 – vztah ke správnímu řádu, § 123 – opravné prostředky. Platnost oprávnění lze nyní opět prodloužit (jako před dobou platnosti zákona č.151/2000 Sb.), obvykle o dobu, na niž bylo vydáno. Vyhláška č.156/2005 Sb., provozní předpis, přináší tyto změny: · Struktura tříd se zcela mění: stávající třídy A, B, C a D se slučují do jediné třídy A – HAREC (dle výkladu MI ČR z 29.4.2005), jejíž držitelé mohou pracovat výkonem 750 W na všech u nás povolených pásmech (nestanoví-li tabulky v příloze vyhlášky pro některé kmitočtové segmenty výkon jiný). · Nově vzniká třída N –

NOVICE s povoleným výkonem 10 W a s přístupem na výseky KV pásem 160, 80, 15 a 10 m a na VKV pásma od 2 m výše. Bude používat volací znaky s prefixem OK9 a třípísmenným sufixem. · Třída A je harmonisována podle HAREC a má tedy platnost v Evropě a dalších státech, třída N harmonisována zatím není. CEPT však chystá i pro tento typ třídy zásady harmonisace, uvedený handicap tedy časem patrně padne. · Vtipně a bez potřeby výjimek byla vyřešena potřeba vyšších výkonů v závodech a při provozu EME: operátoři třídy A mohou v těchto případech pracovat s 1.500 W z intravilánu a se 3.000 W z extravilánu. · Povolené výkony fakticky klesly: v dříve platných předpisech byly výkonové hranice stanoveny jako výkony efektivní, nový předpis je chápe jako výkony špičkové. · Vedení staničního deníku je závazné jen u klubových stanic. · Uvádění údajů „portable“ či „mobil“ není závazné pouze v závodech; výjimka u expedičního provozu (snad omylem) vypadla. · Druhy provozu v jednotlivých úsecích pásem jsou stanoveny závazně dle doporučení IARU. · Osoba bez průkazu operátora smí vysílat pouze z klubové stanice, pod dohledem a pouze ve třídě N. · Poprvé u nás předpisy znají (a tedy uznávají) provoz neobsluhovaných stanic, rozumí jimi převaděče, majáky a paketové nódy, a omezují jejich výkon na 50 W. · Povolení vydaná dle dříve platných předpisů zůstávají v platnosti do doby na nich uvedené a považují se za individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle zákona č. 127/2005 Sb. operátorů třídy A podle vyhlášky č. 156/2005 Sb. (dle výkladu MI ČR z 29.4.2005). · Výkony více vysílacích zařízení, která vysílají tutéž modulaci na témž kmitočtu, se pro potřeby posouzení splnění výkonových limitů sčítají. V dnes známém znění § 4 odst.5 vyhlášky je sice toto pravidlo formou odkazu („Výkony uvedené v odstavcích 2 a 3…“) omezeno jen na běžný provoz, dle zatím neoficiálních informací však došlo k překlepu (správné znění má být „Výkony uvedené v odstavcích 2 a 4 …“, což odpovídá i logice, neboť odst.3 nemá s výkony souvislost), který prý bude opraven standardním postupem opravy tiskové chyby ve Sbírce zákonů. Vyhláška č.157/2005 Sb., kvalifikační předpis, je společná pro všechny radiokomunikační služby. · Zná jen průkazy operátora A – HAREC a N – NOVICE (průkaz N nemá zatím mezinárodní platnost). · Není stanoven minimální věk ani minimální vzdělání uchazeče o průkaz operátora amatérských stanic, poprvé tedy u nás není stanoven minimální věk koncesionáře. · Průkaz má v případě amatérské služby trvalou časovou platnost. · Ačkoli součástí zkoušek již není zkouška z telegrafie, uchazeč ji může složit na vlastní žádost (což má praktický význam pro ty, kdo by chtěli požádat o uznání v ČR složených zkoušek k získání koncese v zemích, které znalost telegrafie požadují). · Obsah zkoušek musí přiměřeně odpovídat doporučením IARU Reg.I. · ČTÚ je konečně povinen zveřejnit znění zkušebních testů. Správní poplatky zůstávají ve stejné výši, tzn. vystavení průkazu operátora stojí 400,- Kč, vystavení koncese 500,- Kč, nově je stanoven poplatek za prodloužení platnosti koncese na 200,- Kč (alespoň

na něčem tedy ušetříme). V roce 2000 jsme na tomto místě ve velmi rozzlobeném článku Malý Čech se dočkal konstatovali, že úroveň komunikace mezi ČRK a ČTÚ je mizerná. Za pět roků se ČRK podařilo tuto situaci podstatně změnit. Máme možnost konsultovat s vysokými představiteli ČTÚ, podobné kontakty jsme vybudovali i na novém ministerstvu informatiky. Neznamená to samozřejmě, že každá naše žádost je předem splněna, můžeme však diskutovat, vysvětlovat, dostávat vysvětlení. Vzdor popsanému pokroku, i tomu, že bychom mohli v tom i onom předpisu ukázat místa, která jsou úspěchem našich návrhů, přesto vše musíme říci, že kvalita letos přijatých předpisů, pokud budeme posuzovat kvalitu právní normy (nikoli to, co nám konkrétně dává nebo bere), má nejnižší úroveň od roku 1989,. Důvodem není neochota či nekompetence úředníků. Je jím samotná podstata radioamatérství jako činnosti telekomunikační, a tím i nespočet partnerů, které radioamatéři jako jedni z mnoha podílníků na telekomunikačních činnostech mají. Řekněme to jednodušeji: regulovat celé telekomunikace jediným zákonem přestává být možné. Jiné zájmy a úkoly má stát, jiné veřejnoprávní i soukromá média, jiné komerční poskytovatelé nesčetných telekomunikačních služeb, jiné školství, věda a výzkum, jiné doprava a energetika, jiné armáda, policie a tajné služby… Každý z těchto okruhů znamená sám o sobě komplikovanou houšť vztahů a potřeb, a na zákonu o elektronických komunikacích je moc dobře vidět, že dostat je všechny „pod jednu střechu“ je možné jen za cenu nesmírných krkolomností. S legislativním procesem v demokratické společnosti je neodstranitelně spojeno lobování za ty a ony zájmy. Ostatně, i radioamatéři „udatně“ lobovali: v ZoEK najdete třeba na několika místech větičku typu „to se nevyžaduje u prozovatelů amatérské radiokomunikační služby“ – jde právě o dopad lobování ČRK a dalších radioamatérů. Nelobovali ale jen radioamatéři. S nadsázkou jen malou se dá říci, že připravuje-li se matérie tak obsáhlá, s níž svá očekávání a naděje spojují představitelé desítek a stovek oborů, pak každému úředníku, který zákony připravuje, sedí za krkem desítky a stovky lobbyistů, a za takových okolností kvalitní zákon prostě vzniknout nemůže. Všichni asi ze sdělovacích prostředků pamatujeme, kolik práce dalo poslancům a senátorům skloubit návrh ZoEK a potřeby vysílání digitální pozemní TV. Příliš široký záběr, příliš mnoho lobování a příliš mnoho chvatu v závěru legislativní práce přivodily předpisy nepřehledné a vnitřně nekonsistentní, i nejeden omyl. Ještě v devadesátých letech se úvahy o samostatném zákonu o amatérské službě zdály být zbytným luxusem. Zkušenosti z poslední kampaně k přípravě telekomunikačních předpisů však ukazují, že jde o cíl, o který stojí za to usilovat. Dobrou ukázkou je záludnost, která z neznámých zdrojů zakotvila v návrhu § 100 ZoEK – návrh pravidla, že je-li zdrojem rušení amatérská stanice, bude postižena bez objektivního zkoumání případu, na něž jinak zákon pamatuje v případě rušení pocházejícího z jakýchkoli jiných zdrojů. V tak rozsáhlém materiálu, jako je ZoEK, mohla věc snadno uniknout. Naštěstí se spojením sil radioamatérů a jejich politických kontaktů zdařilo nebezpečí zažehnat, stejná situace se ale může kdykoli v budoucnu, třeba už při jednání o novelách zákona, zopakovat. Oddělená úprava radioamatérských záležitostí by sledování takových úkladů určitě usnadnila. Český radioklub by měl začít usilovat o tuto změnu co nejdříve. © OK1XU, 2005