Zjištění rezonanční frekvence oscilátoru není problémem – počítačem, pomocným přijímačem nebo vlnoměrem. Vlnoměrem sice nedosáhneme takové přesnosti jako jinými způsoby, poskytuje nám ale nezanedbatelnou výhodu při nastavování oscilátorů a vysílačů. To všechno při maximální jednoduchosti zapojení.
Vlnoměr se skládá z laděného obvodu a zesilovače s indikátorem. Pokud přiblížíme cívku vlnoměru k cívce oscilátoru, část energie se nám naindukuje do laděného obvodu Lx-Cx. Maximální napětí se naindukuje v případě, že rezonanční frekvence tohoto obvodu bude shodná s rezonanční frekvencí oscilátoru.
Naindukované napětí je usměrňováno diodou D a filtrováno kondenzátorem C1. Potenciometrem P1 určujeme citlivost vlnoměru. Tranzistor T je zapojen v mostíku s rezistory R2, R3 a R4. Potenciometrem P2 mostík vyvažujeme. V diagonále mostíku je zapojen citlivý měřicí přístroj – doporučuji ručičkový mikroampérmetr cca.200uA. Je možné použít i digitální měřicí přístroj, nalezení maxima je ale trošku obtížnější. Napájecí napětí je 5V (není ale závazné).
Rozsah frekvencí závisí na parametrech laděného obvodu Lx-Cx. Pro rozsah KV doporučuji použít ladící kondenzátor s maximální kapacitou cca. 100 – 200pF a několik vyměnných cívek. Pro vkv je samozřejmě maximální kapacita menší, zhruba do 30pF.
Hotový vlnoměr je nutné ještě ocalibrovat. Na to se nám bude hodit přesný VF generátor, s výhodou je možné využít i odblokovaný transceiver. Cívky je třeba vinout precizně na kvalitní kostřičky bez jádra, po navinutí vhodným způsobem fixovat.
Seznam součástek:
| R1 | M5 |
| R2 | 2,2k |
| R3 | 1,2k |
| R4 | 4,7k |
| P1 | 470k/N |
| P2 | 10k/N |
| C1 | 2,2nF |
| Cx | viz.text |
| Lx | viz.text |
| D | VF germaniová/schottkyho dioda |
| T | NPN KC…, BC… |
| M | 200uA |