Proč je rádioamatérčina skvělá?

Když jsem tak četl články publikované na internetu, dostal jsem nápad napsat článek, který by radioamatéry inspiroval zviditelnit trošku toto naše hobby… Já jsem se seznámil s rádiem ve velmi mladém věku. Můj starší bratr Jim se stal radioamatérem začátkem 60. let jako 11letý. Jeho volačka byla K9YQQ (noční můra na CW!) a radioamatéři, se kterými chatoval, ho volali „mladý kačer“. Dodnes si pamatuji jeho srub v Chicagu, starý stůl přetížený tunami starých kotev…

Dnes si radioamatéři musí poskládat nebo utratit těžké peníze za zařízení. Jak 4-5 roční jsem nebyl v jeho srubu moc výtaný, protože jsem stále skotačil a vypínal bratrovi VOX když se pokoušel chatovat s přáteli na SSB. Ale co byste očekávali od tak malého chlapce, který o radiostanicích nic natušil?

Ale vzpomínky mi stále zůstávají. Sledoval jsem jak Jim dospívá a skládá a modifikuje si své zařízení. Zaměstnal se v malé místní opravně televizorů, odkud si nosil domů různá zařízení a součástky. Dokonce si pamatuji jak se chlubil rodině když si postavil VOX ze staré hry (pinball) a nějakých částí, které našel v práci mezi odpadem.Ach, staré dobré časy. Když zavřu oči, pořád to vidím – staré radioamatérské vybavení a bratra, který se pokouší pracovat na CW. Pamatuji se na hlasy, co vycházeli z reproduktoru a jak jsem se divil, proč mají tyto hlasy určitý zvuk, který slyšíte jen v určité fázi SSB signálu na nízkých pásmech. Nemohl jsem si pomoci, jen jsem myslel na to, jak to je skvělé.

No roky plynuly, můj bratr se oženil a odstěhoval. Jeho skromné ​​začátky v radioamatérštině vystřídala skvělá kariéra v televizním vysílání. Nyní je inženýrem pro digitální televizi. Můj zájem o rádia za celá ta léta nepoklesl, ale bohužel jsem byl velmi tvrdohlavý abych akceptoval myšlenku, že pokud se chci stát radioamatérem, musím se učit telegrafii.

Tato averze k CW mě přivedla k alternativnímu studiu CB. Když jsem se dostal k CB, lidé měli prostě volačky, vše bylo dobře organizováno. Nebyl to špatný koníček. Stejný, byla to určitá omezení, ale za rok jsem potkal velmi mnoho milých lidí a dnes jsou někteří mými přáteli již více než 20 let. Skoro všichni jsou již dnes radioamatéři.

Věci se začaly postupně měnit. Hlupáci, kteři jen překáželi na pásmech se vytrácejí. Už to není taková zábava vysílat a být donucen bojovat s kretény z různých koutů světa abych si mohl promluvit se svými přáteli. Ale život jde dál. Já jsem se odstěhoval na Floridu. Stále jsem měl zájem o rádia. Stále jsem byl zavěšen na CB ale už mě začaly pořádně otravovat ty hloupé kecy.

Až jednou jeden den, jen krátce poté co jsem se rozhodl znechucený zahodit mé zařízení do smetí, jsem natrefil během vysílání na jednoho člověka – radioamatéra. Nebudu vzpomínat jeho jméno, vzhledem k tomu, že respektuji jeho soukromí. Radioamatérem byl již dlouhou dobu a dělal vše co dělají radioamatéři aby se spřátelil s lidmi na pásmu. Donutil mě k tomu, abych si pořídil licenci. Byl zkrátka neúprosný! Neprošel jediný den aby na mě netlačil abych studoval CW na získání licence. Dokonce začal vyťukávat morseovku když jsme spolu telefonovali. Zpočátku jsem se samozřejmě nato zlobil. Ale po téměř 25 letech na CB jsem byl připraven na změnu. Asi mou lásku k radioamatérštině zastiňoval brak se kterým jsem se musel zabývat když jsem si chtěl promluvit s přáteli. Přesto je na CB mnoho milých lidí, se kterými si lze promluvit. Občas mi to připomínalo velkou zoo. Totální anarchie, člověk s nejlepším zesilovačem vyhrává.

Nakonec, CB je limitováno a netrvá to dlouho prozkoumat vše co nabízí. Já jsem jen nenáviděl tu myšlenku učit se tu hloupou telegrafii. Můj zájem o rádia byl velký, jako vždy, tak jsem nakonec podstoupil ten boj. Mohu čestně přelásit, že díky vytrvalosti mého přítele, jsem nikdy neměl větší radost z tohoto hobby. Nemůžu mu dost poděkovat za všechno co pro mě udělal. Asi po měsíci studování jsem podstoupil test, no neúspěšně. Samozřejmě že jsem byl velmi zklamaný, ale pořád jsem byl rozhodnut udělat to. Můj přítel mi nadále pomáhal a učil mě. Dostal jsem technickou licenci a vyzkoušel 2metrové pásmo. Mám velmi rád 2m, a vychutnával jsem si pohodu a lehkost vysílání. Je zde úžasné lokální pásmo. To samé jsem mohl dělat na CB, ale samozřejmě ne s takovou pohodou.

Můj přítel mě upozorňoval abych se nechytil do pasti a nezůstal viset na VHF/UHF. Po složení zkoušek jsem se dostal na 10m- pásmo, ale pořád to nebylo to, co jsem chtěl. Nakonec jsem udělal obecnou teoretickou zkoušku i morseovku. Byl jsem velmi šťastný. Nedá se popsat ten pocit když si zkoušející podával ten kousek papíru a řekl, že jsem uspěl. Teprve potom jsem začal experimentovat na skutečných pásmech. Rrozhodnutý jít ještě krůček dál, jsem začal studovat na licenci vyšší úrovně. Po několika neúspěších se mi to podařilo.

Můj přítel byl na mě velmi hrdý. Dále jsem se už díky mé lenosti nedostal. Ale nakonec můžu vysílat na HF, i CW jsem přestal nenávidět. Jsem naprosto fascinován nižšími pásmy. Je přece jen něco na zvukech, které slyším v noci na 75-metrovém signály. Možná je to záblesk mé minulosti. Vysílání na HF je pro mě stejně vzrušující jako když jsem sledoval a poslouchal svého bratra v 60. letech.

Můj přítel už bohužel není mezi námi a moc mi chybí. Onemocněl rakovinou a zemřel dříve než jsem měl možnost zachytit ho na HF. Ale nikdy nezapomenu na úsměv, který se mu objevil na tváři když jsem mu ukázal mou licenci, co minimálně potvrdilo, že jeho učení nebylo zbytečné. Proč je rádioamatérčina skvělá? Protože kromě toho, že můžete potkat spoustu zajímavých lidí, můžete také najít doživotní přátele. Radioamatéři mohou trochu přimět své přátele aby složili zkoušku pokud sdílejí stejnou lásku ke společnému hobby. Spousta lidí se na to dá, pokud jim ukážeme, že učit se CW není tak hrozné! A určitě vám zato jednou budou vděční.

Kdyby můj přítel nebyl tak vytrvalý, pravděpodobně bych všechno zavěsil navždy na hřebík. Odkdy mám licenci na 95, potkal jsem spoustu zajímavých lidí. Někteří jsou… ale nechci se hrubě vyjadřovat…, ale ostatní jsou velmi milí a dobří přátelé. Jak v životě jsou dobré i špatné chvíle, tak jsou i dobří i špatní lidé co vysílají, samozřejmě ti dobří převažují. Proto si myslím že radioamatérština je pěkné hobby. Dá vám možnost vyzkoušet pásma, kde nejsou idioti, u kterých potřebujete slovník abyste jim porozuměli! Můžete potkat doktory, právníků, inženýrů, pilotů, bavičů a lidí s různými jinými profesemi.

ano, to vše poskytuje i internet. A já miluji počítače, ale jedno je jisté, počítač vám nikdy nenahradí rádio. Já považuji počítač za obohacení rádia, ne za jeho náhradu. Žádný počítač vám nedá zvuk otevřeného pásma a signálů přicházejících ze všech koutů světa. Jak tato maličká elektrická vlna projde tisíce mil vzduchem a objeví se ve vašem reproduktoru? Je to prostě super!

A pak jsou zde setkání radioamatérů. ano, vím, už to není to co bývalo kdysi. Moderní svět rychle a nenávratně mění tvář této naší záliby. Ale pořád můžete okusit kamarádská setkání a podělit se o zajímavé a humorné příběhy. Naneštěstí, tato setkání radioamatérů přerostly na bleší trhy, kde se prodává vše možné, jen ne radioamatéské věci. Ale to je život…

Navzdory všem nářkům a slzám, se kterými se zde na internetu (i cq.sk) potkávám, musíme si zapamatovat, že i když se ve všem neshodneme, je zde jedna podstatná věc která je nám všem společná, a to je naše láska k rádiím! To je naše společné pouto. A proto je radioamatérština skvělá!

73 Bohatý

Přeložil YL z MW3SDO, opraveno a revidováno MW3SDO.

0 0 hlasy
hodnocení článku
Nastavit
Nastavit upozornění
host
0 Komentáře
Vložená zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Budeme rádi za vaše připomínky, prosím, komentujte!X