První dojmy z nových provozních předpisů v ČR- převzato z ČRK

V roce 2005 vyvrcholil u nás vývoj, který byl předznamenán významnými změnami legislativy ve světě i v Evropě. Jedním z velmi silných impulsů byla světová radiokomunikační konference WRC 2003, která rozhodla, že zkoušky znalosti telegrafie přestávají být celosvětově platnou podmínkou pro vstup radioamatérů na KV pásma a posouzení účelnosti takové zkoušky svěřila národním telekomunikačním zprávám. Bezprostředně na to zareagovalo Německo, které vpustilo na KV pásma více než 30 tisíc operátorů bez telegrafní zkoušky. A hned zareagovala i Evropská konference poštovních a telekomunikačních zpráv (CEPT), která původní dvě třídy mezinárodních povolení CEPT (Class A se zkouškou, Class B bez zkoušky telegrafie) sloučila do jedné třídy, pro kterou znalost telegrafie není podmínkou. Obě skutečnosti předurčily vývoj v řadě evropských zemí, který se postupně stává normou, byť nezávaznou: zrušení zkoušek z telegrafie a výrazné snížení počtu operátorských tříd.

Je třeba zdůraznit, že tyto tendence jsou do jisté míry výsledkem snah mezinárodní radioamatérské organizace IARU, úřady je však zavádějí do praxe rychlostí, jakou by na podněty samotných radioamatérů nikdy nereagovaly. Je zřejmé, že primárním důvodem jsou snahy o zjednodušení administrativních procedur a snížení státních výdajů. Není to nic nového: podobně se snahy o úspory dotkly radioamatérů v USA v sedmdesátých letech s nástupem Reaganovy administrativy, a nepřinesly nakonec zlo, ale naopak to, co americkým radioamatérům závidíme: systém koncesních zkoušek postavený na práci dobrovolných zkušebních komisařů.

V Evropě však obvykle bereme věci za ten podivnější konec, což ukazuje současná snaha britské administrativy převést povolování amatérských stanic do režimu odpovídajícího našim generálním licencím, tedy možnost vysílat bez zkoušek, na základě jednoduché žádosti o registraci. To si jen těžko může přát i ten radioamatér, který má vůči nováčkům náruč nejotevřenější. Snahy evropských úředníků šetřit si práci a státu výdaje (aby zůstalo více na platy úředníků) tedy začínají nabírat směr, ze kterého lze mít obavy.

Konkrétně v ČR se tyto tendence časově setkaly s dokončováním normy završující proces harmonizace telekomunikační legislativy ČR s legislativou EU, zákona o elektronických komunikacích. Příprava prováděcích vyhlášek k zákonu, které se týkaly radioamatérů, ukázala, že i naši úředníci ve snaze o liberalizaci, harmonizaci a unifikaci výrazně předběhly impulsy vycházející z řad samotných radioamatérů. Český radioklub jako organizace pro všechny radioamatéry k vývoji nezajímal vyhraněné stanovisko s vědomím, že mezi členy jsou příznivci i odpůrci změn ve zcela vyrovnaném poměru. Vycházel však iz toho, že je-li třeba pootevření vstupních dveří do radioamatérského světa pro nové zájemce, a tomu odpovídá ústup od rigidního trvání na zkoušce z telegrafie, je současně nezbytné ochránit CW pásma před pokusy těch, kteří telegrafii neovládají.

V tomto duchu zpracovaný návrh nových předpisů pobouřil část krajně konzervativně orientovaných členů natolik, že se dokonce na sjezdu roku 2004 pokusili o převzetí vedení ČRK. Tento původní návrh ČRK byl však vývojem posledních měsíců překonán. Požadavky úřadů na co nejdůslednější harmonizaci našich předpisů s evropskými byly nakonec ze strany ČRK akceptovány. Zejména proto, že v situaci, kdy řada významných evropských zemí včetně našich nejbližších sousedů opouští diferencované požadavky na zkoušky radioamatérů, by snahy o konzervativní řešení „alespoň u nás“ věcně nepřinesly absolutně nic, a dostali bychom se do nepřijatelné situace, kdy by přístup na amatérská pásma byl.

Jedna etapa vývoje legislativy pro radioamatéry se tedy završila, a k 1. květnu 2005 vstupuje v platnost řada nových předpisů, z nichž nás nejvíce zajímá zejména zákon č. 1/2005. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, vyhláška č.j. 155/2005 Sb. o tvorbě volacích značek, identifikačních čísel a kódů, jejich používání ao druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány, 156/2005 Sb. o technických a provozních podmínkách amatérské radiokomunikační služby a vyhláška č.j. 157/2005 Sb. o náležitostech přihlášky ke zkoušce k prokázání odborné způsobilosti k obsluze vysílacích rádiových zařízení, o rozsahu znalostí potřebných pro jednotlivé druhy odborné způsobilosti, o způsobu provádění zkoušek, o druzích průkazů odborné způsobilosti a době jejich platnosti.

Zákon o elektronických komunikacích čj. 127/2005 Sb. je velmi dlouhý a komplikovaný předpis, který řeší nesmírně rozsáhlou problematiku telekomunikací, a radioamatéry se bezprostředně týká jen na několika místech. Doporučujeme se seznámit zejména s ustanoveními: §§ 17–19 – individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, § 26 – odborná způsobilost, § 89 – důvěrnost komunikací, § 100 – ochrana elektronických komunikací, § 113 – státní kontrola elektronických komunikací, §§ 118–119 – správné delikty správnímu řádu, § 123 – opravné prostředky.

Platnost oprávnění lze nyní opět prodloužit (jako před dobou platnosti zákona č. 151/2000 Sb.), obvykle na dobu, na kterou bylo vydáno.

Vyhláška čj. 156/2005 Sb., provozní předpis, přináší tyto změny:

• Struktura tříd se zcela mění: současné třídy A, B, C a D se sloučily do jediné třídy A – HAREC (dle výkladu MI ČR ze dne 29.4.2005), jejíž držitelé mohou pracovat výkonem 750 W na všech u nás povolených pásmech (nestanoví-li tabulky v příloze vyhlášky).

• Novovzniká třída N – NOVICE s povoleným výkonem 10 W as přístupem na úseky KV pásem 160, 80, 15 a 10 ma na vkv pásma od 2 m výše. Používá volací značky s prefixem OK9 a třípísmenným sufixem.

• 

  Třída A je harmonizována podle HAREC a má tedy platnost v Evropě a dalších státech, třída N zatím harmonizována není. CEPT však připravuje i pro tento typ tříd zásady harmonizace, uvedený handicap tedy časem pravděpodobně padne.

• Vtipně a bez potřeby výjimek byla vyřešena potřeba vyšších výkonů v soutěžích a při EME provozu: operátoři třídy A mohou pracovat s 1 500 W z intravilánu a se 3 000 W z extravilánu.

• Povolené výkony fakticky klesly: v předchozích předpisech byly výkonové hranice stanoveny jako efektivní, nový předpis je chápe jako špičkové.

• Vedení staničního deníku je závazné pouze u klubových stanic.

• Uvádění údajů „portable“ či „mobil“ není závazné, pouze v soutěžích; výjimka u expedičního provozu (pravděpodobně omylem) vypadla.

• Druhy provozu v jednotlivých úsecích pásem jsou stanoveny závazně dle doporučení IARU.

• Osoba bez průkazu operátora smí vysílat pouze z klubové stanice, pod dohledem a pouze ve třídě N.

• Poprvé u nás předpisy znají (a tedy uznávají) provoz neobsluhovaných stanic, rozumí se jimi převaděče, majáky a paketové uzly a omezují jejich výkon na 50 W.

• Povolení vydaná podle předchozích předpisů zůstávají v platnosti do doby na nich uvedené a považují se za individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů 127/2005 Sb. operátorů třídy A podle vyhlášky č.j. 156/2005 Sb. (dle výkladu MI ČR ze dne 29.4.2005).

• Výkony více vysílacích zařízení, které vysílají tutéž modulaci na stejném kmitočtu, se pro potřeby posouzení splnění výkonových limitů sčítají. V § 4 odst. 1 písm. 5 vyhlášky je toto pravidlo sice omezeno pouze na běžný provoz, podle zatím neoficiálních informací však došlo k překlepu (správné znění má být „Výkony uvedené v odstavcích 2 a 4 …“), který bude opraven standardním postupem opravy tiskové chyby ve Sbírce zákonů.

Vyhláška čj. 157/2005 Sb., kvalifikační předpis, je společná pro všechny radiokomunikační služby:

• Zná pouze průkazy operátora A – HAREC a N – NOVICE (průkaz N zatím nemá mezinárodní platnost).

• Není stanoven minimální věk ani minimální vzdělání uchazeče o průkaz operátora, poprvé tedy u nás není stanoven minimální věk koncesionáře.

• Průkaz má při amatérské službě trvalou časovou platnost.

• Přestože součástí zkoušek již není zkouška z telegrafie, uchazeč ji může složit na vlastní žádost (praktický význam pro ty, kteří by chtěli uznání zkoušek získaných v ČR v jiných zemích, které znalosti telegrafie vyžadují).

• Obsah zkoušek musí přiměřeně odpovídat doporučením IARU Reg.I.

• ČTÚ je konečně povinen zveřejnit znění zkušebních testů.

• Správní poplatky zůstávají nezměněny: vystavení průkazu operátora stojí 400 Kč, vystavení koncese 500 Kč, nově vznikl poplatek za prodloužení platnosti koncese 200 Kč.

V roce 2000 jsme v článku „Malý Čech se dočkal“ konstatovali, že úroveň komunikace mezi ČR a ČTÚ je mizerná. Za pět let se ČRK podařilo tuto situaci výrazně zlepšit. Máme možnost konzultovat s vysokými představiteli ČTÚ a podobné kontakty jsme vybudovali i na novém ministerstvu informatiky. To samozřejmě neznamená, že každá naše žádost je automaticky splněna, můžeme však diskutovat, vysvětlovat a dostávat vysvětlení.

Navzdory pokroku, i přesto, že můžeme v předpisech ukázat místa, která jsou úspěchem našich návrhů, musíme přiznat, že kvalita předpisů přijatých v tomto roce, posuzujeme-li kvalitu právní normy (ne to, co konkrétně dává nebo bere), je nejnižší od roku 1989. Důvodem není neochota nebo nekompetentnost úředníků, ale neochota nebo nekompetentnost úředníků, partnery, jejichž radioamatéři jako jedni z mnoha podílníků na telekomunikačních činnostech mají.

Jednoduše řečeno: regulovat celé telekomunikace jediným zákonem přestává být možné. Různé zájmy a úkoly má stát, různá média, různí komerční poskytovatelé telekomunikačních služeb, školství, věda, doprava, energetika, armáda, policie či tajné služby. Každý z těchto okruhů představuje komplikovanou změť vztahů a potřeb a na zákonu o elektronických komunikacích je vidět, že dostat všechny „pod jednu střechu“ je možné jen za cenu nesmírných krkolomností.

S legislativním procesem v demokratické společnosti je neoddělitelně spojeno lobbování za konkrétní zájmy. Radioamatéři také lobbovali: v ZoEK naleznete několik míst s větou typu „to se nevyžaduje u provozovatelů amatérské radiokomunikační služby“ – jde o dopad lobbování ČRK a dalších radioamatérů. Nelobovali však pouze radioamatéři.

S nadsázkou lze říci, že když se připravuje materiál tak rozsáhlý, na který spojují svá očekávání desítky a stovky odborníků, každý úředník má za zády desítky a stovky lobbistů, a za takových okolností kvalitní zákon prostě nemůže vzniknout. Pamatujeme si, kolik práce dalo poslance a senátory sladit návrh ZoEK s potřebami digitálního pozemního TV vysílání. Příliš široký záběr, příliš mnoho lobbování a příliš mnoho shonu v závěru legislativní práce způsobilo předpisy neprůhledné a vnitřně nekonzistentní, s množstvím omylů.

Ještě v devadesátých letech se úvahy o samostatném zákoně o amatérské službě zdály být zbytečným luxusem. Zkušenosti z poslední kampaně k přípravě telekomunikačních předpisů však ukazují, že jde o cíl, o který stojí za to usilovat. Dobrou ukázkou je záludnost, která z neznámých důvodů zakotvila v návrhu § 100 ZoEK – návrh pravidla, že pokud zdrojem rušení je amatérská stanice, bude postižena bez objektivního zkoumání případu, na který zákon jinak pamatuje v případě rušení z jakéhokoli jiného zdroje. V tak rozsáhlém materiálu mohla věc snadno uniknout.

Naštěstí se spojením sil radioamatérů a jejich politických kontaktů podařilo nebezpečí odvrátit, stejná situace se však může kdykoli v budoucnosti, například při novelách zákona, zopakovat. Oddělená úprava radioamatérských záležitostí by sledování takových úkladů určitě usnadnila. Český radioklub by měl začít usilovat o tuto změnu co nejdříve.

© OK1XU, 2005