Týden před závodem náš VO zkoušel rukou tvrdost mantinelu na hokeji. No a ten se ukázal jako silnější, takže z VO se stal marod. Na poslední chvíli ho nahradila YL Lucia, která nejenže vynesla část materiálu vzhůru, pomohla postavit antény, zapisovala spojení (nikdy předtím nevysílala), ale také tvrdila, že ji to baví!
Jelikož na Chopku "sníhá už net", chodí sedačka jen po stanici Luková, která je v nadmořské výšce 1670 metrů. Poctivě jsme si vystáli dvě řady, nejprve na lístky a potom na sedačku, a relativně bez problémů jsme se do této výšky i dostali.
Na lepší vynášku zařízení si Mišo OM0AAB zapůjčil krosny, takové jako používají horští nosiči. My ostatní, Gabo OM0AAG, YL Lucka a moje maličkost si naložila obvyklé batohy a vrávorala nahoru Chopkem. Musím poznamenat, že „trochu foukalo“. Výstup dost znepříjemňovaly jazyky, tedy sněhové jazyky. Nikde se šlo téměř po trávě, jinde člověk zapadal do sněhu.
|
|
|
|
|
|
Po dvou hodinách jsme se však všichni dostali do cíle. Vyčerpaní jsme byli tak, že v půl šesté jsme zalehli a vzbudili se v půl deváté ráno. Počasí věrné přísloví, že antény se nejlépe staví ve větru, dešti, sněhu, kroupách a jiné plišti se nás rozhodlo počastovat větrem a sněhem.
Postavit antény díky dobré koordinaci a promyšlenému postupu nebylo až tak obtížné. Prvky antén nerezonovaly jen na dvoumetru, ale i ve větru, dokud je námraza během deseti minut nezastabilizovala. Pak už se ani nepohnuli.
Začínáme vysílat
Zbývalo ještě vyrobit rozdvojku ze šroubováku – což můžeš zapomenout doma i doma zapomeneš. Proto se náš signál na pásmech ozval až když byl závod v plném proudu. Dvoumetr se rozbíhal solidně, sedmdesátka vůbec. Anténa už byla zřejmě obalena tlustou vrstvou ledu.
Překvapily stanice z jihu, po kterých ani stopa. Pokud tedy za jih nepovažujeme okolí Dunaje. Kilometrový průměr nízké, PSV vysoké. Večer to sedemdesiatkový PA už asi prestalo baviť a bolo. V tom čase bolo v logu 9 QSO.
Dvoumetr dělal co mohl. Jelikož u nás nikdo nevládne klíči, leda tedy francouzskému, po desáté jsem prohlásil, že se jde spát a ráno oklepeme antény a zkusíme zabojovat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Stojíc si za slovem jsem ráno vstal, otevřel dveře, přelezl změť antén na zemi, podíval na dokřivenou yagi na sedmdesátku a vcpal se zpět do spacáku. V půl deváté jsme si dali snídani a podruhé jsem podíval jak to venku vypadá. Jelikož dvojče antén na 2m už níže spadnout nemohlo, hodil jsem okem na sedmdesátku. Stožár ještě stál, ale boom jištěný jen koaxiálním kabelem na zářiči vesele vial ve větru. Prvky na boomu už nebyly.
Zachraňovat se zdálo že není ani co, tak jsme s vypětím sil alespoň co zbylo dostali dovnitř. Ono se to lépe píše, než udělá. Za minutu na větru byla větrovka pokryta skořepinou ledu. Nejlepší je odkrucovat matičky holou rukou, masochisté jásají! Mišo jako správný polárník předvádí, jak shazuje vítr z nohou.
Že se zázraky ještě dějí dokázalo ne dvanáct Měsíčků, ale dvanáct prvků z yagi na sedmdesátku - našli jsme všechny. Summa summárum škody jsou menší než bychom si snad zasloužili: zkřivený boom na sedmdesátku, jeden zkřivený boom na dvoumetr, nějaké ohnuté prvky, jemně zkřivený zářič na 2m a jedna prasklá trouba stožáru.
Největší zážitek - cesta dolů z Chopku
Největší zážitek nás ještě čekal - cesta dolů. Teprve když se dveře za námi zabouchly jsme si zjistili, na čem vlastně jsme. Míša s vysokou krošnou letěl na zem jako první. Po deseti krocích jsem viděl televizní zprávy ve stylu "Čtveřice radioamatérů zamrzla na Chopku". Ukázala se síla týmového ducha a fatamorgány. Tou byl lyžař, který přefrčel vedle nás. Zdola kráčí dvojice českých turistů - asi jde do tuhého (SRI to all OK za blbý vtip, ale poslední roky v Tatrách fakt nejvíce smrtelných případů mají na svědomí čeští občané).
Ohlédnu se, nad námi skialpinista v tmavě žluté větrovce - že by horská služba? O pár kroků nás dobíhá as ním celá skupina. A vzápětí sněžení ustává, mraky se rozcházejí a sto metrů pod námi lyžaři na Lukové. Kdy jsme projeli kolem stanice sedačky na Úboči ani netuším. Dole v Jasné po větru ani stopy. Vypadáme asi jako trojice Dědů Mrázů se Sněhurkou. Ale jsme dolů.
Jelikož člověk je tvor nepoučitelný, tak už spřádám plány na další závod. No a zahrnuje opět nějaký vysoký kopec, vítr, sníh a snad takové antény, které vydrží všechno.