Pokus o netradiční anténu

Už jsem za dobu své radioamatérské činnosti vyzkoušel řadu antén na KV. Některé jsem postavil podle jejich návodu, jiné jsem stavěl spíše podle možností mého QTH. Zajímavé vlastnosti měla předposlední verze. Dipól 2 x 19,6 m s rameny tvořenými vždy dvěma fosforbronzovými dráty ve svislé vzdálenosti 1 m od sebe, na vzdáleném konci vzájemně izolovanými, invertovanými z 15 m na 8 m, se choval velmi přívětivě.S přizpůsobovacím členem FRITZEL 1 : 1 nepřekročil na žádném pásmu PSV 2, takže nebylo nutné používat žádný transmatch. Po předchozím ležatém Delta Loopu, který se bez přizpůsobení neobešel, to byla docela pohoda. Při konstrukci a stavbě této antény jsem využil, co se kde dalo nalézt o anténách na internetu. Vyšel jsem z teoretického předpokladu širokého pásma dipólu s tloušťkou vodiče 1 m, které se ještě dále rozšíří, pokud se konce takovéhoto maxivodiče (tvořeného skromnými dvěma dráty) elektricky nespojí. Dipól se kupodivu choval tak, jak jsem očekával. Přijatelně rezonoval na všech používaných kmitočtech. Na 3,5 a 10,1 MHz byl naměřený PSV 1,2 a na 1,8 a 21 MHz byl PSV 2. Ostatní kmitočty byly uvnitř tohoto intervalu.

Bohužel – jednoho dne začátkem tohoto léta přijely Technické služby a jeden konec antény, upevněný na stožáru veřejného osvětlení, se ocitl bez varování na zemi. Podle poněkud kuriózního vysvětlení to bylo na popud obecního úřadu, který si objednal nátěry stožárů a firma odmítla ručit za nátěry kolem nejrůznějších tabulek na stožárech. Kupodivu desítky dopravních značek a místních orientačních tabulí nevadily.

Tento cca 1 rok trvající pokus ukázal, že i dnes lze úspěšně experimentovat s dipólovými anténami. Jen to vyžaduje trochu větší pozemek a trpělivost.

OK1FTJ