„Přece, ale pozdě,“ říká jedno méně známé přísloví. Do této kategorie patří i tato improvizovaná reportáž.
Jak si možná někteří z nás překvapeně vzpomenou, první československé rozhlasové vysílání se uskutečnilo 18. května 1923. Ano, včera, v neděli, tomu bylo přesně osmdesát let. Vznik rozhlasu měl nezanedbatelný vliv na rozvoj radioamatérského hobby, vždyť mnoho těch, kteří začínali na krystalku s vysokoomovými sluchátky, se později stalo radioamatéry - posluchači nebo vysílači.
A přestože se mi zdá, že čeští a slovenští radioamatéři na toto výročí trochu zapomněli, přece nezůstalo úplně nepovšimnuto. Neděle 18. května 2003 byla docela pěkným dnem. Slunečné počasí bylo občas přerušeno přechodem oblačnosti, takže bylo velmi příjemně. Plánovali jsme s dětmi návštěvu výstavy „Vzduch je opět naše moře“, která se konala právě tento víkend na letišti v Praze-Kbelách (někteří tomu říkají i Letňany).
Jelikož některé děti usnuly, vyrazil jsem nakonec příliš pozdě, pouze se synem as pevným časovým limitem do 18:00.
Letiště ani jeho okolí není architektonicky příliš atraktivní, a tak už dávno předtím, než jsme dorazili „přímo na místo“, upoutal naši pozornost armádní vrtulník Mi-17, u kterého stála dlouhá fronta. Můj syn (zatím bez značky ;)) se chtěl za každou cenu podívat dovnitř, co se mu podařilo, ale v konečném důsledku to bylo skoro to samé, jak cestovat několik zastávek přeplněným autobusem.
Než jsme se dostali až k zaparkovaným letadlům, potkali jsme ještě dozorce vyhánějící lidi z letištní plochy, odkud jedno po druhém startovala letadla na vyhlídkové lety, ukázková polní stanoviska amerických motostřelců s džípy, stánek s cukrovou vatou, kolotoč, výstavu mořských rý úzké, špatně osvětlené maringotce) a několik stánků a stanů s občerstvením.
Uprostřed tohoto shonu jsme náhodou zahlédli stan Radiožurnálu, vlastně Českého rozhlasu. Ve stanu bylo improvizované studio, ve kterém seděl moderátor s nějakým hostem. Zvuk ze studia šel do vnějších reproduktorů a tak jsem v hluku kolotočů a letadel zachytil kus věty: „no, na radioamatérských pásmech…“.
V tu chvíli jako na zavolání přišla sympatická pracovnice rozhlasu, aby nám nabídla možnost nahrát si vlastní hlas na CD. S poděkováním jsem odmítl (pravidelně už nahráváme hlasy našich dětí na MP3 a posíláme je e-mailem prarodičům), ale poprosil jsem milou dívku, aby mi zjistila, kdo je hostem ve studiu. Za chvíli přišla a řekla to, co jsem v podstatě očekával: „Je tam radioamatér.“
Na nasledujúcu úplne logickú otázku „a akú má značku“ zjavne nebola pripravená a tak opäť odišla. Medzitým rozhovor vo štúdiu skončil a tak som sa s rádioamatérom stretol osobne.
Představili jsme se (bohužel, do dnešního rána jsem zapomněl značku i jméno), on řekl, že ho k mikrofonu odvedli proti jeho vůli a přehodili jsme pár slov o jeho „specializaci“ na DX spojení na 80 metrech. Potom se ukázalo, že další lidé sedící vzadu ve stanu u nějakých přístrojů jsou OK1MSR a OK1HYN, a že ty přístroje jsou transceivery. Hynek OK1HYN právě navazoval spojení na 14 MHz pod speciální značkou Národního technického muzea OK5NTM, kterou bylo možné naposledy slyšet přibližně před třemi lety (neověřeno).
Podmínky byly skutečně polní: invertované véčko a několik dalších antén rozmístěných ve stísněném prostoru mezi stanem a okolními stromy. Navíc se provoz odehrával za značného akustického i rádiového rušení způsobeného doprovodným zábavným programem Radiožurnálu, jakož i startujícími a přistávajícími letadly.
Litoval jsem, že jsem OK5NTM neslyšel den předtím u táboráku v našem rádio-klubu, kde jsme uskutečnili několik spojení na dvaceti metrech. Jelikož jsem nechtěl připravit ostatní kolegy o spojení s raritní značkou, rozloučil jsem se povinným pozváním na OL Party a odešel absolvovat se synem kolotoč a několik dalších atrakcí, abychom se stihli vrátit domů ve slíbeném čase.
Jelikož jsem původně neplánoval napsat reportáž, neuvidíte bohužel žádné fotografie ai jména přítomných radioamatérů bude muset doplnit některý kolega s lepší pamětí. Končím s hlubokou omluvou čtenářům CQ.SK a s prianím, aby sme boli na deväťdesiate a sté výročie počiatkov nášho rozhlasu a amatérskeho vysielania lepšie pripravení.
73 de OK1FOU
(Jindra Vavruška)
(psáno 19.5.2003)