Antenní story

V průběhu roku a půl jsem se různými způsoby snažil o nové postavení antény. O zážitky bych se chtěl podělit i s ostatními.
Možná je článek dlouhý,ale příběh také trval….
Franta OK2VFSAnténní příběh aneb ne všichni lidé jsou nepřející a ne každý úředník je….

Bydlel jsem jako většina obyčejných lidí v panelovém domě na sídlišti z osmdesátých let a mezi domy měl natažený delta loop 83m asi 15 let – bez problémů se sousedy i úřady. Pak jsem se ale přestěhoval opět do panelového domu, jen s tím rozdílem,že všichni včetně mě máme byty ve vlastnictví. Bláhově jsem si myslil, že se nic nezmění, že osobní vlastnictví znamená snad něco lepšího. Po krátkém zabydlení jsem opatrně seznámil domovního důvěrníka se svým skrývaným přáním, natáhnout na střeše mezi dvěma nepoužívanými stožáry STA 20m drátu. Jeho reakce odpovídala naprosté neznalosti problematiky. “ To nepůjde, protože kdysi tady pan P. měl anténu a poslouchal západní rozhlas a víte co s tím bylo za problémy, i zatékat začalo ( ne proto,že střecha byla z roku 1964 ?) „. Pokusil jsem se objasnit účel i postup stavby v duchu „doporučení“ právníka ČRK jemně,slušně – ale marně.

Další průzkum jsem věnoval vzrostlým stromům v okolí. Jejich umístění nabízelo možnost stavby krásného delta loopu. Zkusil jsem štěstí na městském úřadě odbor zabývající se údržbou zeleně. Nákres, písemná žádost a především vstřícnost mladého sympatického (leč jak se ukázalo dobou a mocí nezkaženého) úředníka slibovaly úspěch. Čekal jsem týden, čtrnáct dní a pak jsem zavolal. Sympatický úředník měl sice stále příjemný hlas, slušně se asi pětkrát omlouval, že má přece také svého šéfa, který velitelsky rozhodl „Nic takového!!“ Neoficiálně sdělený důvod – nikdy jsme to nikomu nepovolovali, my potřebujeme (vloni ořezané) stromy udržovat a kdybychom mu to povolili a náhodou mu něco poškodili tak by nás mohl žalovat. Z velké spousty důvodů si vymysleli ten nejstupidnější.

Po roce se změnil důvěrník a svitla naděje. Skutečně – inteligentní paní (zdravotní sestra) pochopila, že nejde o cestu k bohatnutí ani jinou škodu společnosti, upozornila mě jen na potřebu zeptat se důvěrníka druhé poloviny domu. Ten bez řečí souhlasil – jak se ukázalo nevěděl s čím. Pravdou je, že právník řekne „Jó pane měl jste si to dát písemně potvrdit….“ . Má pravdu ale já si myslel,že jednám s normálními lidmi a ne s venkovany podle americké televize.

O jejich „normálnosti“ a osvícení jsem se přesvědčil tři dny po tom, co jsem těch 20m drátu natáhl. Ještě jsem neměl ani svod a už začali aktivisté sbírat podpisy, proti záření, tak jsem své dílo raději ustřihnul.

Pokusy vysvětlit, že nikoho nechci ozařovat vyšly naprázdno, argumentace, že v okolí 200m jsou tři převaděče GSM a nějaký internetový možná způsobí sběr podpisů proti jejich provozovatelům – HI.

Za této situace jsem se už z principu nechtěl vzdát. Zkusil jsem štěstí natáhnout těch 20m na protější dům. K dohodě jsem si vybral byt pana J. ve 4. patře – ukázalo se opět, že prozřetelně.

Zazvonil jsem u bytu, vybaven trpělivostí (povoláním jsem totiž učitel na elektrotechnické průmyslovce) a patřičným nákresem. Přišel mi otevřít pán a já už věděl, podle jeho vizáže, že to bude těžké.

Vyslechl mě, evidentně nevěděl co chci. S trpělivostí s níž vysvětluji studentu Kirchhoffovy zákony u maturitní zkoušky, jsem se opět snažil o nemožné. Závěr pana J. byl – “ To Vám povolit nemohu, já jsem tady úsekový důvěrník a s tím by museli souhlasit všichni v domě „. (Že nemuseli mi bylo řečeno na odboru výstavby městského úřadu ). Po novém pokusu o vysvětlení mě uzemnil i s mojí anténou slovy: “ Já Vám to nepovolím, protože – někdo to uvidí a bude to chtít také „. Hotovo a „šmytec“.

Znáte ten obrázek čápa, který požírá žábu, ta jej škrtí a pod obrázkem je text “ NIKDY TO NEVZDÁVEJ“. Jako ten žabák sem si teď připadal a proto jsem provázek na krku čápa přitáhl.

Ukázalo se, že jsem měl začít tam, kde jsem se bál nejvíce. A to u sousedů nad sebou, z nichž jsem měl největší obavy – protože sami uznejte po měsíční rekonstrukci bytu s Kangem a jinými populárními nástroji vás nebude nikdo milovat. Věc vzala rychlý spád. Jsou to totiž normální lidé – bez zbytečných řečí mi podepsali souhlas s možností instalace drátové smyčky před jejich balkony. Bez problémů mi tuto žádost posvětili na stavebním odboru městského úřadu.

A dvacetimetrová smyčka, která se dá doladit i na 40m je už měsíc na světě.Zatím zkouším opatrně na 20W – v době kdy neběží seriály typu Rosalinda a žena pod pultem s dalasem. Pevně věřím, že ne jen do té doby než si toho někdo kompetentní všimne a řekne, že sice neví proč, ale jemu se to nelíbí a zeptá se strejdy v obecní radě. Ale ani potom jsem ještě s využitím technických znalostí neskončil.

Já vím, namítne někdo zákony jsou zákony, s tím my nemůžeme nic dělat, ale domnívám se, že ČRK by měl i v tomto směru vyvíjet aktivity a ne jen tiše stát v pozadí a poplakávat, a doporučovat setrvávání na pozicích CW jako před 15 lety na jiných doporučeních. Pak bych se i já opět vrátil ke členství v ČRK – s pocitem, že v jednotě spolku je síla a když se někomu děje jisté příkoří tak i když je nás jen kolem 4000, tak ho v tom nenecháme. A nebudeme se schovávat za anketu abychom nemuseli mít odpovědnost za své rozhodnutí. ( Kdysi se říkalo – „Slovo dělá muže “ ale nikdo tím nemyslel plané řeči ). Myslím si ale, že by už někdo z právníků nám nakloněných, konečně měl nalézt řešení jak obejít všechna ta diskriminační opatření – vždyť přece o nic nejde (já vím je to zadarmo páni právníkové…).

Tento článek neměl vyznít jako uplakaná stížnost, ale spíše jako revolta proti omezenosti a námět k zamyšlení .

Franta OK2VFS