jednoduchý vlnomer
Zjištění rezonanční frekvence oscilátoru není problémem – čítačem, pomocným přijímačem nebo vlnomerom. Vlnoměrem sice nedosáhneme takové přesnosti jako jinými způsoby, poskytuje nám ale nezanedbatelnou výhodu při nastavování ocilátorů a vysílačů. To vše při maximální jednoduchosti zapojení.
Vlnoměr se skládá z laděného obvodu a zesilovače s indikátorem. Přiblížíme-li cívku vlnoměru k cívce oscilátoru, část energie se nám naindukuje do laděného obvodu Lx-Cx. Maximální napětí se naindukuje v případě, že rezonanční frekvence tohoto obvodu bude shodná s rezonanční frekvencí oscilátoru.
Naindukované napětí je usměrňováno diodou D a filtrováno kondenzátorem C1. Potenciometrem P1 určujeme citlivost vlnoměru. Tranzistor T je zapojen v můstku s rezistory R2, R3 a R4. Potenciometrem P2 můstek vyvažujeme. V diagonále můstku je zapojen citlivý měřící přístroj – doporučuji ručičkový mikroampérmetr cca.200uA. Lze použít i digitální měřící přístroj, nalezení maxima je ale trošku obtížnější. Napájecí napětí je 5V (není ale závazné).
Rozsah frekvencí závisí na parametrech laděného obvodu Lx-Cx. Pro rozsah KV doporučuji použít ladící kondenzátor s maximální kapacitou cca. 100 – 200pF a několik výměnných cívek. Pro VKV je samozřejmě maximální kapacita menší, zhruba do 30pF.
Hotový vlnoměr je nutno ještě ocejchovat. K tomu se nám bude hodit přesný VF generátor, s výhodou lze využít i odblokovaný transceiver. Cívky je třeba vinout precizně na kvalitní kostričky bez jádra, po navinutí vhodným způsobem fixovat.
seznam součástek:
R1 | M5 |
R2 | 2,2k |
R3 | 1,2k |
R4 | 4,7k |
P1 | 470k/N |
P2 | 10k/N |
C1 | 2,2nF |
Cx | viz.text |
Lx | viz.text |
D | VF germaniová/schottkyho dioda |
T | NPN KC…, před naším letopočtem… |
M | 200mezi ostatními |