jednoduchý vlnomer

Zjištění rezonanční frekvence oscilátoru není problémem – čítačem, pomocným přijímačem nebo vlnomerom. Vlnoměrem sice nedosáhneme takové přesnosti jako jinými způsoby, poskytuje nám ale nezanedbatelnou výhodu při nastavování ocilátorů a vysílačů. To vše při maximální jednoduchosti zapojení.

Vlnoměr se skládá z laděného obvodu a zesilovače s indikátorem. Přiblížíme-li cívku vlnoměru k cívce oscilátoru, část energie se nám naindukuje do laděného obvodu Lx-Cx. Maximální napětí se naindukuje v případě, že rezonanční frekvence tohoto obvodu bude shodná s rezonanční frekvencí oscilátoru.

Naindukované napětí je usměrňováno diodou D a filtrováno kondenzátorem C1. Potenciometrem P1 určujeme citlivost vlnoměru. Tranzistor T je zapojen v můstku s rezistory R2, R3 a R4. Potenciometrem P2 můstek vyvažujeme. V diagonále můstku je zapojen citlivý měřící přístroj – doporučuji ručičkový mikroampérmetr cca.200uA. Lze použít i digitální měřící přístroj, nalezení maxima je ale trošku obtížnější. Napájecí napětí je 5V (není ale závazné).

Rozsah frekvencí závisí na parametrech laděného obvodu Lx-Cx. Pro rozsah KV doporučuji použít ladící kondenzátor s maximální kapacitou cca. 100 – 200pF a několik výměnných cívek. Pro VKV je samozřejmě maximální kapacita menší, zhruba do 30pF.

Hotový vlnoměr je nutno ještě ocejchovat. K tomu se nám bude hodit přesný VF generátor, s výhodou lze využít i odblokovaný transceiver. Cívky je třeba vinout precizně na kvalitní kostričky bez jádra, po navinutí vhodným způsobem fixovat.

seznam součástek:

R1 M5
R2 2,2k
R3 1,2k
R4 4,7k
P1 470k/N
P2 10k/N
C1 2,2nF
Cx viz.text
Lx viz.text
D VF germaniová/schottkyho dioda
T NPN KC…, před naším letopočtem…
M 200mezi ostatními
0 0 hlasy
hodnocení článku
Nastavit
Nastavit upozornění
host
0 Komentáře
nejstarší
Nejnovější nejvíce hodnocené
Vložená zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Budeme rádi za vaše připomínky, prosím, komentujte!X