Nebojte se SMT

Před nějakým časem mne začala fascinovat technologie povrchové montáže (SMT). Ačkoliv se jedná o technologii určenou zejména pro průmyslovou velkovýrobu, lze ji do jisté míry snadno zvládnout v amatérských podmínkách. Přitom má tato technologie řadu výhod.

Tak především stejné elektronické zapojení vyrobené ze součástek pro povrchovou montáž (SMD) zabírá mnohem méně místa než identický obvod z klasických součástek. Jejich pájení je mnohem rychlejší a spotřebuje se na něj jen zlomkové množství pájky, takže po několika letech takového bastlení je pro amatéra i levnější. Přitom pájet lze i obyčejnou trafopájkou. Pro mne osobně je důležité i to, že nemusím vrtat žádné díry, protože mne to zdržuje (život je příliš krátký pro QRP a vrtání děr) a ani moje XYL nemá ráda hluk vrtačky a laminátové piliny zažrané v koberci. S velmi mírnou dávkou pečlivosti (a co se mne týká, nejsem přehnaně pečlivý) lze motiv plošného spoje nakreslit nejtenčím lihovým fixem s tloušťkou hrotu 0,3 mm.
Některé SMD mají ještě jednu zajímavou výhodu, a tou je nižší cena oproti klasickému provedení téže součástky. Vyplývá to z toho, že jejich pouzdra zabírají v porovnání s klasickými mnohonásobně menší objem a jejich vývody jsou co do délky i šířky jen zlomkem těch klasických. Zejména u integrovaných obvodů se jedná o poměry v řádu 1:100. Když si uvědomíte, že výrobce IO SMD má stonásobně nižší náklady na zalévací hmotu a plechy na vývody, pochopíte, že v ceně se to projevit prostě musí, když ten čip uvnitř je úplně stejný. Neplatí to ale vždy.

Praktické tipy pro práci s SMD

  • Pořiďte si k trafopájce takzvané trvanlivé smyčky. Průměr aktivní část těchto smyček bývá 0,3 – 0,8 mm. Zahřívají se méně, takže neničí součástky a nezpůsobují odlupování mědi z plošného spoje. Některé regulovatelné páječky vám budou připadat vhodnější, ale jen do té doby, než zjistíte, že jejich hrot je pro pájení SMD příliš tlustý. Pokud nemáte speciální páječku s tenkým hrotem, trafopáječka s tenčí smyčkou zcela vyhoví.
  • Kupte si pájku (cín) s malým průměrem. Pro SMD se nehodí “tlustá” pájka o průměru 1,5 mm a více, protože k připájení SMD součástky potřebujete jen malou kapičku cínu. Je-li to možné, kupte si pájku s přísadou stříbra, má nižší bod tání.
  • Možná se budete divit, ale ale výměna součástky SMD je obvykle snazší než při použití klasického vrtaného plošného spoje. Stačí prohřát všechny vývody a součástku lehce “setřít” z desky. Sám jsem takhle vyměňoval šestnáctinožičkový obvod a osm odporů poté, co jsem zjistil, ze jsem si nakreslil desku plošného spoje pro jiný konektor. Nicméně pro velké experimentování, alespoň na KV kmitočtech, jsou často lepší klasické součástky a univerzální nebo experimentální deska.
  • Nebojte se pájet inegrované obvody SMD! Pokud to nepřeženete s cínem, stačí přejet páječkou párkrát přes všechny nožičky v řadě a cín se díky povrchovému napětí zachytí tam kde ho potřebujete mít.
  • Obrazec spojů pro integrované obvody kreslím tak, že obvod položím na desku a u každé nožičky udělám malou tečku. Potom obvod sundám, tečky opatrně protáhnu směrem dovnitř, potom ven a nakonec nakreslím ostatní spoje.
  • Použitím fotocesty a obrazce vytištěného na laserové tiskárně na průhlednou fólii si ulehčíte práci. U jednoduchého zapojení to ale může být zbytečně pracné v porovnání s několika tahy fixem.
  • Lupa se hodí, ale někdy to jde i bez ní.
  • Největším nepřítelem SMD je malý odbyt. Kvůli tomu neseženete v běžných prodejnách součástek SMD verze některých populárních obvodů, jako SA612, mikrokontroléry AVR od Atmelu a podobně. Počítejte s tím, že občas vám nezbyde nic jiného než použít klasický IO v pouzdře DIL.

 

Několik tipů pro nákup SMD

  • Při nákupu odporů vám stačí příprava podle katalogu. Odpory jsou značené, takže je po nákupu snadno poznáte, případně přeměříte.
  • Tranzistory a diody mají speciální značení, protože celé označení typu se pouzdro velikosti 0,9 x 1,8 mm zpravidla nevejde. Zjistěte si je předem. Bývá v katalogových listech od výrobce. Pomoc od prodavače spíše nečekejte.
  • Kondenzátory naopak značené nejsou vůbec, takže buď poproste prodavače o označení každé hodnoty, nebo si je doma přeměřte. Nemáte-li čím měřit kapacity a na pomoc prodavače se nemůžete spolehnout (u nákupu za dvacet korun bych to nečekal), nakupujte kondenzátory tak, abyste od každé hodnoty měli jiný počet. Lísteček s nákupním seznamem si schovejte a po nákupu si každý zásobník s kondenzátory označte fixem nebo mikrotužkou.
  • Kupujte raději větší velikosti součástek, abyste při osazování desky nemuseli používat mikroskop. U odporů a kondenzátorů doporučuji velikost 1206 (3,2 x 1,6 mm), u integrovaných obvodů pouzdra SO (pouzdra TSSOP mají rozteče vývodů 0,635 mm; to už asi málokdo zvládne nakreslit fixem).
  • Nakoupené součástky nechte v zásobnících, na ulici je neokukujte a zbytečně se s nimi nechlubte. Ne, že by vám je někdo záviděl, spíše o ně můžete nešťastnou náhodou přijít. Jednou jsem takhle manželce ukazoval tranzistor BC848, který magnetickou silou visel na pinzetě. “A kde ho máš?” ptala se překvapeně žena. Už jsme ho nikdy nenašli. Škoda za korunu, ale v neděli ráno docela zamrzí.

Tak tedy neváhejte a s chutí se do toho vrhněte. Uvidíte, že si užijete spoustu legrace.

Jindra, OK1FOU

Pridaj komentár